Starší dotaz #4971

Dobré odpoledne, popravdě.. Je mi trosku neprijemne psat sve problemy uplne cizim lidem, ale mam pocit, ze uz sve zname unavuji. Mam pocit, ze se mi hrouti vse na co sahnu, coz u skoro tricetilete holky, zni opravdu trapne. Po skoro dvouletem vztahu, mi expritel rekl, ze me nemiluje a to jen protoze jsem se ho zeptala, ze se spolu nikdy nebavime o budoucnosti a detech. Rekl mi, ze to v sobe drzel nekolik tydnu, ze nevedel, jak mi to rict, ze jsem uzasna a nejlepsi a bla bla, ale ze „to“ tam neni. Ted jsem pratele, kteri se spolu vidi nekolikrat tydne a casto spolu spi. Chodime na jidlo, do sauny do fitka i nakupy, nebo jen tak jsme u nej ci u mne doma. Takze jakoby se nic nestalo, az na to, ze si oba snazime najit partnery pres seznamku. Nici me to, ale jsem slaboch a nedokazu ho opustit. Ubiji me, chodit na rande, ty muzi me nepritahuji, ale pred expritelem pak delam, jak jsem cool, ze mi nevadi, ze mi vypravi o jeho novych slecnach. Vcera jsem k nemu prisla domu, kde mel neskutecny neporadek, s tim, ze nevi, kde ma zacit a je nestastny a ze ho ta se kterou randil nechala. A ja husa mu uklidila, pohladila ho a odjela plakat domu. Musela jsem si najit brigadu, abych zaplatila najem v mem novem byte, kde ziju sama. Je to hezky byt, ale nevim, zda to nebyla chyba. Citim se vic sama, nez kdykoliv jindy. Hadam se s prateli kvuli expriteli, jelikoz ho obhajuji. Jedna ze znamych kamaradek mi dnes poprala stastny zivot a ukoncila nase pratelstvi. Zacinam si nevazit sama sebe, a bojim se, abych neudelala nejakou ptakovinu. Nemyslim si, ze jsem holka bez mozku, ale kdyby mi tohle vypravela nejaka kamaradka, tak ji reknu vyskali se na nej. Nevim, co delat. S pozdravem, Kristyna