Starší dotaz #4989

Dobrý den, po sedmiletém vztahu a čtyřletém společném bydlení mi z ničeho nic přítel oznámil, že se zamiloval do někoho jiného. Byla to naprosto neskutečná, nečekaná rána. Vůbec nic jsem nečekala, nebyli jsme v žádné krizi. Nemluvili jsme o žádných problémech. Přítel mi to vlastně řekl hned, nic netajil – nebo to alespoň tvrdí. Budou to teď tři týdny a on mi pořád tvrdí, že neví, co má dělat. Že mě má hrozně rád, nechce se mnou rozejít, ale s dotyčnou slečnou se potkává pořád – v práci. Ale jak to spolu mají nebo mají se raději neptám, hrozně to bolí. Já jsem asi po týdnu, co mi to řekl dočasně odešla k rodičům, ale nedokážu na to všechno přestat myslet. Jednou jsem se s ním od té doby sešla, čekala jsem "kopačky", ale on mi opět zopakoval, že neví co má dělat. Nikdy jsem si nemyslela, že je takhle nerozhodný a od začátku co se mu to děje, to vlastně nijak neřeší. Já byla a vlastně pořád jsem přesvědčená, že on je ten pravý, je to vlastně moje první a jediná velká láska (jsem s ním od 17, teď je mi 24, přítelovi 30) a bojím se, že nikdy už nedokážu mít nikoho tak moc ráda. Celé mi to připadá jako jeden velký zlý sen. Nedokážu na to přestat myslet, nejím, nespím, když už na chvilku usnu, tak se mi o tom všem pokaždé zdá a jediné, kdy na chvilku vypnu je když jsem s kamarády. Strašně bych se na něj chtěla naštvat, začít ho nenávidět, bylo by to všechno jednodušší, ale nedokážu to. Mně je ho dokonce i líto, že se cítí takhle špatně. Je to hrozné a nikdy bych do sebe neřekla, že budu takhle slabá v takové situaci. Nejhorší asi je ta nejistota. Pořád tam vidím nějakou naději a tak jsem ve stavu kdy jsem absolutně bezradná. Vůbec tyhle stavy neznám, nemám za sebou žádný rozchod a nevím jak se v takové situaci zachovat. Poradíte, prosím? Děkuji