Starší dotaz #4997

Dobrý den, jsem moc ráda, že jsem narazila na tuto stránku, tak se zkusím zeptat tady, jsem už opravdu zoufalá a v potřebovala bych ve svém problému názor třetí strany. Jde o mé studium a o směr, kterým se bude ubírat moje budoucnost. Je mi 20 let a jsem studentkou prvního ročníku Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT oboru radiologický asistent. Tento obor je velice perspektivní, po 3 letech studia mohu nastoupit rovnou do praxe, práci si najdu okamžitě a budu mít krásný nástupní plat, dle toho, co říkají. Zkoušky po prvním semestru jsem všechny dala na první pokus, takže bych neměla mít snad větší problém s dostudováním. JENŽE. Už odmalička moje srdce tíhlo k letadlům. Od mých deseti let jsou pro mě letadla vášní. V současné chvíli pracuji na letišti a ta práce je pro mě jediným smyslem života, ohromným naplněním a tím, co jsem vždycky chtěla dělat. Dala bych vše za to, abych mohla studovat něco spojeného s leteckou dopravou. Mým snem je dělat cokoliv okolo letadel – nejlépe posádku letadla. Jsou tu však dva problémy: moje rodina mě v tomto za žádnou cenu nepodporuje, zakazuje mi opustit mou současnou školu pod výhružkou toho, že se o mě přestanou starat. Vědí, že se trápím, ale vůbec je to nezajímá. Druhým problémem je, že je to tu u nás se studiem letectví těžké – dá se buď studovat na soukromé (a pěkně drahé) škole nepříliš dobré pověsti nebo na škole, ze které většinu lidí vyrazí v prváku, který je pro všechny dopravní obory společný a letectví se vůbec netýká (dá se studovat až od druhého ročníku). Znám spoustu chytrých lidí, kteří byli kvůli matematice a fyzice vyraženi již v prvním semestru. Nevím, co mám dělat. Přísahám, že každou vteřinu, co sedím ve škole, se mi chce brečet a neustále si opakuji, že toto dělat nechci, sem nepatřím, chci dělat úplně něco jiného a jsem o tom skálopevně přesvědčená, tolik bych si přála studovat to, co mě opravdu baví. Nikdo mě však neslyší. A tak trpím dál a dál každým dnem… Mockrát vám děkuji za přečtení a odpověď. Rubie