Starší dotaz #5071

Dobrý den, mám u sebe podezření na poruchu příjmu potravy a proto jsem se rozhodla Vás poprosit o radu. S ničím podobným jsem se nikdy nepotýkala, vždycky jsem byla hubená a postavu jsem neřešila. Teď je mi čerstvých 26 a mám přítele, máme spolu dvouleté dítě. Už během těhotenství, kdy jsem dost přibrala, přítel začal mít dost narážek na můj vzhled, postavu. Pak se mi podařilo do půl roku od porodu dostat na původní hmotnost a během dalších měsíců jsem zhubla ještě víc… Manžel ale stále říkal a pořád říká, že ho už nepřitahuju a mám se sebou něco dělat. Najela jsem na režim, že denně vstávám v 5 a hodinu až dvě cvičím nebo chodím běhat, odpoledne taky cvičím nebo chodím na velmi dlouhé procházky s dcerou v nosítku, třeba 20 kilometrů. Mám své týdenní a měsíční plány, kolik toho musím ujít, uběhnout, co musím cvičit a když to nesplním, trestám se různým omezováním jídla… Stačí vynechat jeden jediný den nebo si dát nějaké "zakázané" jídlo a jsem nesvá, nic nejím, mám stažený žaludek a výčitky, že se se mnou rozejde kvůli tomu, jak vypadám. Od porodu se mě nedotkl, nespíme spolu a ani to nechce měnit, mnohokrát jsme spolu o tom mluvili. Také říká, že doufá, že dcera nebude ošklivá po mě – říká to jakoby v legraci, ale velmi často, téměř denně. Sama neumím posoudit, jak vypadám, případám si velmi ošklivá, odpudivá. Kamarádky nemám a moje mamka mi vždy řekne jen: "no vypadáš hrozně, co chceš slyšet? Měla bys se sebou konečně něco dělat". Zkrátka mám velmi nízké sebevědomí a nevím, jestli oprávněně nebo ne, už to neumím posoudit. Ocitla jsem se v bludném kruhu, kdy partnerství nechci opouštět, ale neumím se jaksi srovnat s tím, že již pro partnera nejsem a zřejmě nikdy nebudu přitažlivá. Potřebuji mít pocit, že se snažím na maximum to změnit, že pro to dělám vše. Tuším, že tahle dřina mě nespasí, ale nevím (a nikdo včetně přítele a mámy mi není schopen říct) v čem je problém, co bych měla dělat a změnit… Děkuji za jakékoliv podněty.