Starší dotaz #5094

Dobrý den "jsme" s přítelem sedmým rokem, studovali jsme spolu stejný obor na VŠ, žili jsme spolu téměř po celou dobu studia na koleji a měli jsme hezký vztah. Přítel je empatický, milý, hodný, obětavý, vstřícný, zajímal se o mě, chválil mě, obdivoval mě, miloval mě. I já jsem mu byla v mnohých situacích oporou, avšak v průběhu našeho vztahu jsem mu také několikrát ublížila. Jednalo se vždy o situace, které postupně směřovaly k té největší bolesti, kterou jsem příteli způsobila, a to nevěře. Došlo k ní s mým "kamarádem", do jehož úsměvu jsem úplně zpitoměla a zapomněla na to, že v životě je pro mě důležitější bezpečná náruč partnera než poblázněné hormony. Stalo se to přibližně v polovině našeho vztahu. Přítel se se mnou přesto rozhodl zůstat a žili jsme celkem beze změn nadále. V létě jsem se zúčastnila "párty", na které byl i muž, se kterým jsem tehdy byla nevěrná a poté, co tuto informaci přítel zjistil, tak přestože věří, že jsem tam s dotyčným nic neměla, jeho zájem o náš vztah postupně upadal. Dlouho to v sobě držel, nic mi neřekl, až jsem se na Valentýna zeptala, co se s ním děje. Od té doby co vše vyslovil nahlas, není schopen vydržet v mojí přítomnosti, údajně nemůže vedle mě ani dýchat. Odstěhoval se a scházíme se jednou-dvakrát týdně zhruba na hodinu, jakýkoli důvěrný kontakt je úplně minimální, denně mi píše sms, někdy volá, ve zprávách dává najevo, že mě má pořád rád. Naživo ale jeho nervozita, která se okamžitě dostaví převáží všechno. Strašně moc o něj nechci přijít, vím, že bychom spolu mohli být šťastní spoustu dalších let a myslím si, že ani on nechce být beze mě. Ale nedokáže v sobě překonat ten zmatek, ten stres, který ho v mojí přítomnosti ovládne. Může to být blok, který se v jeho mysli vytvořil, abych mu zase neublížila? Dá se nějak přestát stav, kdy partner nemůže být svojí partnerce už čtvrt roku nablízku a zároveň jí ani nechce říci definitivní sbohem? Jak mu/nám mám pomoci…? Prosím.