Starší dotaz #5095

Dobrý den, je mi 37 let, mám dvě děti, dva roky uz zijeme s manželem sice spolu ale odděleně, má přítelkyni, tento rok mi došla trpělivost a požádala jsem o rozvod, musím si najít jiné bydlení, děti budou ve střídavé péči,protože pracuji na směny..s manželem jdeme zatí cestou nesporného rozvodu, bohužel se vubec nedokažeme dohodnout, jsem už na tom docela psychicky špatně, má strach,že kvůli práci o děti přijdu, muž mi neiustále předhazuje že sporným rozvodem nic neztratí, mám ještě smůlu, že jsem si nenašla moc dobrou advokátku, její služby jsou katastrofální a předražené..přijdu si na všechno sama, s matkou se nestýkám ani ses sestrami, jsem podle nich nejhorší člen rodiny, kamárádky nemám a někdy mám pocit že i kolegyně v práci jsou už ze mě unavené…nějakými vztahy jsem prošla, ale všechny velmi rychle skončili a už si přijdu nemožná, hnusná, neschopná, a nevím jeslti celý můj život má nějaký smysl..s matkou se snažím vztah urovnat, ale neodpovídá mi na zprávy, nebo napíše že ji pořád napadám…přijdu si že tady jen zavazím, manželovi, dětem, svoji rodině, že vlastně není tady nikdo komu bych mohla chybět…zkoušela jsem psychoterapii, pak jsem stím skončila, jeto finančně náročné, a měla jsem pocit, že to nemá smysl…mám pocit,že celý můj život je uplně špatně a nevím jak dál…funguju jak robot, práce, úkoly, domacnost, hlídat děti..citím se unavená, a často přemýšlím o sebevraždě…kvůli dětem to ale nemůžu udělat, takže jsem slaboch i vtomto….nevím jak dál, každý říká, že musím myslet pozitivně, ale nejde to nikde nic nevidím,a nic není…děkuji Vladka