Starší dotaz #5125

Dobrý den, prosím o radu, už nevím co se sebou. Začala bych asi tím, že mám teď nového přítele. Přítel to se mnou myslí vážně, je velice hodný, snaží se mě pochopit, ale je mnou natolik zaujatý že mě neumí "srovnat" ani zvýšit hlas, odstrčit, nic a poté ho trápí úzkosti – to mě trápí nejvíce. Přítele mám opravdu ráda chci s někým být, s někým kdo mě pochopí ale ono to jaksi nejde, nejhorší je když nechápu ani já sama sebe. Je mi 18, možná to bude trochu pubertou ale potýkám se s tím už delší dobu. Přejdu tedy rovnou k věci. Myslím že tahle věc se pohybuje jen kolem lidí na kterých mi nejvíce záleží. Nejdřív je to všechno v pořádku, bavíme se, něco děláme a já jsem v klidu, užívám si chvíle s přítelem. Najednou mi ale "přecvakne" (jak on říká) a najednou se změním v tu zlou agresivní arogantní hysterku. Jakmile vidím problém, maličký ať je to totální kravina, (například změní plány, nebo mě nemůže navštívit) tak se naštvu. Okamžitě je mi do breku, cítím neznámí tlak v hlavě, křupou mi prsty, nejradši bych do někoho/něčeho bouchla a nebo křičela. Občas mám přítele chuť uhodit, ale to neudělám (ex přítele jsem občas uhodila.), tak se do něj strefuji. Jsem vulgární nadávám mu, chci řešit problém a on mi na to opáčí jen že žádný nevidí, že je to v mé hlavě, a asi to tak bude. Potom mi je to všechno líto, zase skočím do normálu a mám chuť brečet proč jsem se tak chovala, chci se mu omluvit a dotýkat se ho. Ale v záchvatu ho až nenávidím, vlastně mi dělá i dobře se do něj strefovat, ubližovat mu, vytahovat staré rány a vidět ho jak ho to bolí. Pak většinou za 15 minut se ale z duše nenávidím proč mu to vlastně dělám a kde se to ve mě bere. Jednou se mi stalo když jsem byla s ex přítelem na vyjížďce na kole, povídali jsme si a on řekl něco co se mi nelíbilo, vytáhl něco co mě bolí, spadla jsem z kola a jen ležela na zemi, dýchala velmi ztěžka, třásla jsem se a brečela. Po půlhodině jsem se uklidnila a jakoby nic jsem jela dál. To samé se opakovalo. Ex přítel byl na tohle zvyklý, uměl mě srovnat, ale to přeci nejde. Musím vědět co sama se sebou. Probírala jsem to s mámou, ale bohužel nemáme finance na to platit psychologa a také nevím, co to může za typ poruchy být. Možná je to jen prkotina, ale trápí mě to už dost dlouho. Prosím o radu.