Starší dotaz #5145

Dobrý den, mám "na starosti" 18 letého kluka, který měl vcelku velké rodinné problémy, které došly tak daleko, že od 16 let bydlel různě po známých, vydělával si na brigádách, sporadicky chodil do školy, vždy než ho vyhodili buď za absence, nebo nějaké fyzické napadení (nepřiměřená sebeobrana). Zhruba před rokem jsem ho potkal na brigádě a divil se, že nechodí ani do školy, ani do práce. Nějak jsem z něho vytáhl, co se děje a navrhl možnost vzájené spolupráce – zaplatím školu, bude u mě bydlet (přes týden na intru), pokud bude potřeba pomůžu s učením, atd… a následně si to odpracuje v mé firmě (forma stipendia). Věděl jsem, že je problémový, ale bral jsem to jako výzvu + jsem se rozhodl studovat etopedii. Nastoupil do školy, vše bylo v pořádku, dokonce nad moje očekávání, a tak jsem mu zaplatil autoškolu a v ten moment začalo zameškávání školy prý z důvodu, že si jízdy nemůže naplánovat mimo vyučování z kapacitních důvodů autoškoly, samozřejmě se mi to moc nelíbilo, ale říkal jsem mu, že už je dospělý a měl by si uvědomit co dělá, ale když to má domluvené ve škole, proč ne. Poté jsem pomalu začal zjišťovat, že zameškává nějak často, dotáhl to až na cca 130 neomluvených hodin!!! a třídní mi řekla, že mu školu omluví, ale mistr na praxi ne. tzn. 85 hodin na praxi. Bylo mi oznámeno, že dostane 3 z chování a možná podmínečné vyloučení, jsem z toho úplně v pasti, (zaručil jsem se za něj, dělám všechno pro to, aby měl ještě lepší podmínky jako já v dětství a on udělá tady tohle), vyčítám si to jako osobní selhání, měl jsem zakročit dříve. Nevím jestli pomůže ho nějak trestat, slíbený trest za případné další absence má, motivaci taky má – nechce skončit bez vzdělání a má jistou práci po škole (co bych za to já v jeho věku dal…) a on to ví. Prostě za něho cítím obrovskou zodpovědnost a nevím co dál, asi bych se zhroutil, kdyby ještě něco zkazil a vyhodili ho ze školy. Jinak podotýkám, že je nadprůměrně inteligentní, v práci si ho nemůžu vynachválit – ještě jsem neviděl nikoho, kdo by se v jeho věku tak rychle adaptoval a učil, a to jsem měl vcelku hodně lidí v jeho věku na brigádě, ale jeho emoční inteligence se mi vůbec nepozdává, není schopný řict, co udělal špatně, sebekritika na nule, a zdá se u, že mu všichni křivdí a jdou proti němu i přes vysvětlování, že každý to s ním myslí dobře – předpokládám, že je to projev puberty. Takže dotazy zní: 1) Má smysl ho trestat za absence a trojku z chování – z mého pohledu je pozdě, ale nevím. 2) Co s ním dál, chovat se k němu jako k dítěti – hlídat mu absence, volat pravidelně do školy, jak se chová? – asi ano. 3) Řešit to jen s výchovnou poradkyní ve škole, nebo jít ještě třeba na PP poradnu? – s výchovnou poradkyní souhlasil, že bude spolupracovat. Když půjdu dál, spíš můžou radit jen mně, protože ho tam dobrovolně nedostanu, prošel si toho hodně v dětství (sociální kurátor, psychiatrie, atd…) Mockrát děkuji za radu a přeji hezký den.