Starší dotaz #5146

zdrcující? (tedy v mém případě "láska" ) Asi trpím nějakým postižením, nebo mám málo zaměstnaný mozek, ale neustále mě otravuje ten pocit zamilovanosti. Ok, sice není nutné, abych si někoho hledala a prostě s někým byla (o to popravdě ani nestojím, což dělá celou situaci ještě divnějsi a horší než je…), ale i tak mě ta představa spřízněné duše v klučici podobě nemůže opustit. Abych tedy začala – Neustále se mi někdo líbí! Někdy se mi líbí i idioti u kterých, když zjistím, že se jim líbim taky, tak se mi znechuti. A ještě horší je, když se mi líbí super kluci. Oni sice vědí o mé existenci, ale náklonnost mi rozhodně neprojevují. A asi ani nehodlají, protože v mém okolí jsou holky, který po nich lapnou a pomaloučku si je omotavaji kolem prstu. Nejhorší je, že moje balicí taktiky jsou takové, že vlastně dotyčný zřídka pochopí, že k němu něco cítím. Ale o mém talentu přitažlivosti mluvit nechci. Jednoduše řečeno, stále se mi někdo líbí a stále se kvůli tomu trápim. Být pořád ve stresu asi není moc zdravé. Jenže kvůli téhle věci jsem ve stresu pravidelně. Momentálně jsem "zamilovaná" a včera jsem byla taky, i předevčírem a před měsícem a před několika měsíci atd. Chodím ven s přáteli, koníčky mám, ale na toho dotyčného myslet nepřestanu o to víc zdrcující to je. I když se ti kluci v mych myšlenkách střídají jako na běžícím pásu… Kéž by tu byl někdo, kdo ví co cítím a jak mě to nabiji negativní energii, když většina věcí nevyjde podle mých představ…