Starší dotaz #5174

Dobrý den, už dlouho čtu Vaše odpovědi na různé dotazy ohledně vztahů. Nedá mi to a též jdu za Vámi s jedním problémem. Mám přítele, jsme spolu 1 rok a 4 měsíce. Je mi 18 a příteli též. Všechno bylo v nejlepším pořádku, nikdy jsme se nehádali, jen semtam jednou za pár měsíců proběhla pár minutová výměna názorů ohledně nesmyslů. Vše fungovalo, stále jsme byli spolu, stále zamilovaní, moje rodina ho zbožňuje a zkrátka to bylo dokonalé. Ale asi před měsícem jeho rodičům přeskočilo. Už odmala to neměl s nimi lehké. Ale teď začli vyhrožovat, že mu zruší studium, že ho vyhodí z domu, neustále mu cpou do hlavy, že je jejich největším zklamáním a tak podobně. Nikdy pro ně nebyl dost dobrý. Zezačátku z toho nátlaku i zvracel asi 3 dny po sobě ikdyž téměř nic nejedl. Byl hrozně rád za moji oporu, stále řikal, jak mě miluje a že mě nikdy nechce ztratit. Ale pak se něco zlomilo. Začal se mi stranit, začli jsme se málo vídat a radši byl s kamarády než semnou. Přijel maximálně 2-3x do týdne tak na hodinu. Postupně mě to začalo mrzet, tak jsem na něj asi pak už moc tlačila, že se nevidíme a že mám strach, že mě opustí. Vždycky nad tím mávl rukou a řekl, že řeším kraviny a že nemá na starosti jen náš vztah, ale i to, co se mu semlelo doma. Před týdnem jsme se byli projít a o všem si promluvili. On navrhl pauzu, ale já na ni nepřistoupila, prosila jsem ho ať semnou zůstane, že to bez něj nedávam. Bojím se, že se k sobě nevrátíme. Já celou dobu brečela, že o něj nemohu přijít a že se snažim mu dávat stále jistotu, že na nic není sám, že ho miluju a všechno. On mě několikrát objal, dával mi stále pusu na čelo a do vlasů, ale nijak se nevyjádřil, zda mě miluje. Včera jsme si psali a vše bylo v pohodě, pak z něj vypadlo, že jede s kámošem na kulečník a já navrhla, jestli se nechce pak stavit, že s tím kámošem byl minulý týden 6 dní ze 7. On začal opět s tím, že navrhoval tu pauzu. Tak napůl jsem na to už přistoupila. Dáme tomu týden, zda se to uklidní, protože o víkendu s námi má jet k vodě. Nespal u nás už 3 týdny. A že pak si o tom promluvíme, pokud se to nezlepší a že tedy asi dáme tu pauzu, pokud ji opravdu vyžaduje. Chci mu dát čas, mám pocit, že ho moc obtěžuji, že ho vyloženě dusím svou láskou, protože mi tak neskutečně chybí ten fyzický kontakt. Minulý týden odjížděl s tím, že mě miluje, ale když si s ním píšu, jsou to děsně chladné konverzace. Mám strach, že jsem ho otravovala až příliš a že už se po pauze nevrátí a najde si jinou, co k němi nebude mít tak silnou citovou vazbu, protože mu do toho neustále kecá ten jeho kamarád, co zároveň nabaluje asi 5 holek a co je to vztah pomalu zapomněl. Též mi řekl, že prostě neví nic. Že nemá cíl, že neví, proč se mi tak straní a proč se tak najednou otočily karty. Že na to nemá čas ani energii tohle řešit. A pauzu ani pořádně nedefinoval. Že prý neví, jestli by to byl týden, měsíc či rok. Stále ho moc miluju a za tenhle vztah chci bojovat. Mám pocit, že on už ale navrhuje pauzu, jako ten méně bolestivej rozchod, protože nemá na to se semnou rozejít rovnou, což i řekl tomu kamarádovi. Nebo se naopak bojím, že si najde jinou.