Starší dotaz #5190

Dobrý den, nevím si rady. Jsem již pět let s přítelem. Z toho čtyři roky žijeme ve společné domácnosti. Denně k nám na návštěvu chodí jeho matka. Přijde mi to jako narušování soukromí, že si nežijeme svůj život. Pravidelně 1x za 14 dní k nám jezdí na návštěvu jeho příbuzní. Z toho vyplývá, že na mě už mu zbývá málo času. Slovem mě nepochválí. Spíše naopak. Kritizuje, kolikrát mě zesměšňuje. Když jsem v uvozovkách ze začátku vše trpěla, bylo vše v pořádku. Nyní, když dám najevo, co se mi nelíbí, je zle. Nechce o problémech komunikovat, nic řešit. Když už mě vyslechne, stejně si mé námitky nebere k srdci. Snažit se mají oba a ne pouze jeden. Nyní si začal psát s kolegyní z práce. Bere si s sebou všude mobil i do koupelny atd… Předtím se tak nechoval. Nelezla jsem mu do něj, ale když jsem ho upozornila nebo chtěla vysvětlení, že se s tím telefonem chová jinak, říkal, že si dopisuje s bývalou kolegyní a s lidmi z práce. Že ztlumil vyzvánění zpráv kvůli tomu, že mu nyní chodí více sms a že se chová s tím telefonem divně proto, že jeho bývalé partnerky mu kontrolovaly mobil a že už nikomu nevěří. Já to nedělám, tak proč to mám odnášet??? Už se mi s ním ani nikam nechce jezdit a trávit zbyteček toho času, který máme pro sebe, protože je to s tím telefonem trapné a užírá mě to. Kdybych si dopisovala já a takhle se chovala, vím na 100%, že by mu to vadilo. Navíc nikam spolu nechodíme sami! Na návštěvy příbuzných bere svou matku, na sportovní utkání bere svou dceru i na dovolenou. Matka s námi i griluje atd.. Navíc mi nyní onemocněla má maminka, takže velký stres. Čekala bych podporu od partnera a ne abych musela řešit, že mi bezdůvodně nevěří a trápí mě. Nevím, co mám dělat? Jestli je chyba ve mně v něčem? Omlouvám se za rozsáhlé psaní. Abych to zkrátila… s jeho dětmi si rozumím oni mě mají rády. Je to pro mě hrozně málo… čekat, až si na mě udělá čas a mezitím doma dělat pro všechny pouze služku a koukat na to, jak vše řeší místo se mnou s jeho matkou.