Starší dotaz #5194

To je nadělení, když se s Vámi vaše drahá polovička nebaví. Jak může jeden den všechno změnit. Byli jsme na festivalu a on se mnou šel dopředu na mou nejoblíbenější kapelu. Jenomže se začali přít s jedním „Punkerem“ o místo ve předu. Takže z toho byl souboj. Můj milý je vazba, takže chytl toho malého muže kolem krku a znemožnil mu přístup k dýchání a žití. Potom jsem se je od sebe snažila dostat tím, že jsem je jakoby „odtrhla“. Ale to mi bylo k ničemu, protože mi můj přítel řekl, že mám jít pryč a neplést se do toho, jak byl zabrán do boje. Takže jsem z toho místa utekla a vzteklá jsem šla hledat moje kamarádky, se kterými jsem tam ještě byla. Ubíhaly desítky minut a já je stále nemohla nalézt. Klíčily se ve mne pocity, že snad mému milému na mne nezáleží. Poté jsem našla přítelkyně a vše jim pověděla. Ony mě na to odpověděly, že to bude dobré a že jim je to líto. Nejen ale kamarádky jsem našla, ale poté jsem našla i toho mého „rváče“. On se mne zeptal, kam jsem šla. Já jsem mu se vztekem a lítostí odpověděla: „do hajzlu!“ Takže milý přítel se naštval a byl na cestě domů, i když se neměl dostat jak domů. Já jsem seděla u plotu na betonu a najednou se mi dostala taková zimnice, že to bylo lidem okolo divné. Jak můžu mít zimnici v 25° C? Odpověď je velice jednoduchá, to mě dostala ta rvačka, takže můj milý za mnou přišel a zeptal se, co se stalo, že byl už na odchodu. Já jsem tam plná nervů a slz seděla, že mne dostala ta rvačka. On mi to ale vysvětloval tím, že to žádný spor nebyl. Kdyby byl, tak si tam prý dávají „facky“ , že prý všechno beru moc vážně. Poté si ode mne odsedl a nebavil se se mnou. Povídal si tam se dvěma muži, klasický hovor o ženách. Když se ho ti dva muži zeptali, jak dlouhou dobu spolu jsme, tak jim odpověděl: „Já ji neznám, to je někdo, kdo si k nám přisedl“. Pokračovalo to i na cestě domů. Jeli jsme autem a on si místo za mnou dozadu sedl dopředu k řidičce. V autě se mi spustily slzy, protože se se mnou nebavil. Po sezení v autě mi odpověděl, že nemohl jít dozadu, že by se zbláznil z nádherné postavy mé kamarádky, která s námi jela. Nejhorší je, že já se snažím, mám již 20 Kg dole a sportuji. No a samozřejmě, potom byl problém i v posteli. Nemohla jsem kvůli tomu, že mi bylo špatně z té rvačky. Týden předtím se stalo to samé, to jsem také nemohla kvůli zdravotnímu problému. Jenomže já mu nemůžu vysvětlit, že to je normálně dobré, že se to stalo dvakrát. Cožpak má tak krátkou paměť? My se vídáme jednou za týden a on soudí jen dva obyčejné dny. Nemůžu mu vysvětlit to, že když se častěji uvidíme, tak to bude lepší a i on se bude cítit lépe. Jak mne může někdo nazvat „frigidou“, když to soudí ze dvou dnů. Nepamatuje si ani ty projevy lásky, když jsme spolu venku. To se o něj zajímám a dělám veškeré ty krásné věci. Teď jsem mu dokonce dala dárek v tu noc, rámeček a v něm fotografie nás dvou. On mi povídal, jaký jsem „andílek“ a poté, co přišel domů mi přišla zpráva, že se o něj vůbec nezajímám. Tak co on chce? Nejhorší na tom je, že my dva, když si máme něco vyříkat, tak on se snaží tak, aby na něm zůstaly všechny nitky čisté a suché. On nic, on může mít chyby, ale já ne. Nejhorší je, že se přebíjíme. Já si sice své chyby uvědomuji, ale neposlouchá se dobře, že když se objeví problém, tak veškeré věci, které mu vadí najednou vyjdou na povrch. Když jsem mu nabídla kompromis, že na tom můžeme oba dva zapracovat a vídat se častěji, tak mi odvětil, že se to nezmění a budu pořád stejná. Jenomže to není pravda, protože každý usoudil, že to je tím, že se málo vídáme. Teď je najednou chladný a vůbec se o mne nezajímá. Dříve jsme si tak nádherně rozuměli. V tento moment už ale ne. Jeden jediný den, pouhá rvačka to pokazila. Bojím se, že se se mnou rozejde. Přece jen jsme spolu 2 roky a je to těžké. Navíc, mám podobný charakter, jako on. Takže proto mne neskutečně štve, že mne tak nazývá, že o mne píše hrozné věci. Proto ho musím neustále přebít argumenty a on mne přebíjí zase svými argumenty. Co mám dělat?