Starší dotaz #5196

Dobré odpoledne, Doufám, že mohu psat sem a snad dostanu i odpověď,ale zatím se necítím na to, abych se svěřila osobně… Předevčírem jsem si s manželem povídala o myšlenkách. Ja se poprvé svěřila s tím, co mam v hlavě a jak uvazujiu, když me nikdo neslyší l. Nikdy jsem si nemyslela, že by to mohlo být nějak,, divné, neobvyklé,,ale… Moje myšlenky jsou např. takové : Když jedu v MHD bojím se kdo přistoupí, jestli přistoupí někdo, kdo mi bude nadavat, že sedím. Nebo se rozhlizim, kdo me sleduje a poslouchá, jak si povídám se synem, kdo si o mě co myslí apod. Nejhorší je, když si představím, že do mhd, nebo i nekde po ceste, potkám muže, který se mě v 11letech pokusil znásilnit-,, pouze“ mě osahaval a nechutně líbal (od té doby tyto Myšlenky mám). Další problém mám v lidech v okolí. V práci si dokážu,, vybajit,, jak jsou kolegyně naladěné. Někdy si představim, že mě pomlouvaji a ze na mě divně ,, koukaji,, nakonec třeba zjistím, že to tak není,ale už mám celý den tak trochu zkažený a moje nálada klesne. To se stává i když se mi něco nedaří. Ve své práci jsem hodně dobra, mam skvělé ohlasy, ale dospělý lidé (kolegyně, rodiče dětí, známí, kamarádi) mě kolikrát děsí, právě kvůli tomu, že mám dojem, že jsou na mě,, naštvaný, urazeny, odmereny a ja nevim, co všechno). Další problém vzniká většinou 3tí den, co je manžel v práci. Do té doby je vše v pořádku, když je doma-jsem klidná, ale když je v práci, tak mě popadne hrozná úzkost, píšu mu ošklivé sms, kolikrát bezdůvodně žárlím, když neodepíše. Vzdy se zbytečně pohadame, ale nakonec je vše zase dobré, ale jen do doby než jde do práce :( Nejhorší ze všeho jsou však manzelova noční směny. Když je mimo byt v noci, tak se bojím. Bojim se, že se mi někdo dostane do bytu, že nám se synem přijde nekdo ublížit(bojím se jít i na wc). V bytě slýchám tukani na zeď, začne tu cosi bouchat, sousedi dupou a ja se bojim. Nad námi bydlí sousedi, o kterých se mi zdálo, že nás zastřelil z balkonu a ja kvůli tomu nechala přestavět nábytek v domácnosti,aby se to nestalo. Omlouvam se, za dlouhou zpověď, ale až teď jsem si uvedomila, že to není v pořádku a uvědomila jsem si i od kdy (situace v mych 11ti letech). Chci to řešit, ale mohu nějak sama? U psychiatricky jsem byla, ale o tomhle jsme nemluvili, nenapadlo mě tříct. Děkuji za odpověď a pokud mohu poprosit i odpověď na email. Děkuji a přeji hezký den, Iveta