Starší dotaz #5230

Dobrý den Bydlíme (já, žena, 1,5 a 3,5 roční děti) ve starém činžáku. Náš byt je v osobním vlastnictví. Pod námi bydlí vitální důchodci (muž 80 let, žena 94) ve státním bytě. Sousedi jsou staří komunisté (povoláním kontroloři), bezdětní, většinu dne doma. S každým (z jejich pohledu) hlučnějším zvukem bouchají na svůj strop nebo si u nás následně stěžují. Stejné problémy s nimi měli i dvoji předchozí nájemníci našeho bytu (kteří ani neměli děti). V bytě jsme udělali desítky opatření: Zrušení plovoučky, odhlučnění podlahy, položené lino a koberce, děti doma nemají dřevěné hračky/míče/o­drážedla, doma nenosí bačkory s tvrdou podrážkou. Zrušení skříně s hlučnými pojezdy, odhlučnění pračky,… Děti vstávají v cca 8 hodin, dopoledne je menší na hřišti, starší ve školce, po obědě spí, odpoledne až do podvečera jsme každý den venku. Večery jsou u nás klidné. Doma děti neskáčí, netancují, večer jsou v kompletním klidu, učíme je k tomu, že doma se neběhá a nechodí po patách. Děti jsou doma tedy jen pár hodin a zkrátka fungují normálně, občas popoběhnou a občas jim něco upadne. Klasika. Se sousedem se jednat nedá, nenechá dokončit větu, jen vyhrožuje a je verbálně agresivní. Jeho paní už jsem si pozval i na kafe a snažil se najít nějaké řešení. Ona to chápe, ale „starýho“ prý nezmění. Bohužel z jejich strany nepřišlo žádné opatření, pouze mají požadavky. Další schůzku už nechce, protože to z jejich pohledu k ničemu není. A teď, o co mi jde: Psychicky mi není dobře. S každým hlučnějším zvukem, který děti udělají, mám obavu: Nebylo to moc nahlas? Co na to sousedi? Zabouchají? Prostě nežiju svůj život, ale žiju život jejich. Co s tím? Rád bych se tohoto pocitu zbavil, ale nevím jak. Poradíte?