Starší dotaz #5239

Dobrý den, mám spíše takový neobvyklý problém. Když mi bylo 16 let, našla jsem si přítele / nepřítele ve Vsetíně, za kterým jsem se jednou vydala a od té doby jsem ho nikdy neviděla. Samozřejmě zaslepená platonickou láskou jsem na něj rok čekala. Po roce jsem si uvědomila, že to nejspíše nemá cenu a začala blbnout. Blbnout v tom smyslu, že jsem si užívala života po svém. Střídala jsem kluky jak ponožky, kolikrát jsme se předem domluvili, že jde pouze o jednu noc a tak. Pak přišel nějaký zlom a já si začala připadat jako neskutečná špína. Jako holka, která se narodila pouze pro to, aby byla do postele a nic víc. Dokonce i můj nejlepší přítel, který o všem, co jsem vyvedla ví, mi jednou řekl, že mě ti chlapi budou mít vždycky jen do postele. Že jsem ten typ holky, u kterou chce každý, ale nikdo s ní nechce být, protože vědí, že se o ni budou snažit další. V současné době mám přítele. Známe se přes 2 roky, ale pár jsme necelý půl rok. O všem ví, ale tvrdí, že mám na svoji minulost zapomenout. To je u mě ovšem problém. Často se mi na to vrací vzpomínky, pak upadám do šílených frustrací a kolikrát jsem na tom byla už tak špatně, že jsem chtěla už utéct někam hodně daleko.