Starší dotaz #5312

Hezký den, paní Radano. Je mi čerstvých 30, mám zdravou šikovnou předškolačku a manžela. A o toho tady jde. Od té doby, co je dcera na světě, se jeho chování ke mně postupně zhoršuje. Nyní jsme už dlouhou dobu ve fázi, že mi jen odsekává, o ničem se se mnou nebaví, neposlouchá, o čem mluvím já Dělá jako by ho strašně otravovalo odpovědět mi na cokoliv… Pořád se lituje, tváří se neskutečně otráveně, jako by umíral. Když se ho ptám, nikdy mi nic neřekne, ještě víc se zasekne a zatvrdí. Když se ho neptám, doslechnu se pak od jeho maminky, že se o něj nezajímám. Své rodině se totiž svěřuje mnohem víc – jak rodičům, tak sourozencům. V poslední době se ke mě navíc chová docela povýšeně. Posledním rokem studuju, k tomu chodím do práce a on všechno velmi zlehčuje, vysmívá se. Celkově se chová, jako by měl sebevědomí na rozdávání (přitom si nemyslím, že to tak je) – povyšuje se, o mnoha lidech říká ošklivé věci. Vůbec v něm nepoznávám toho obyčejného kluka, se kterým jsem ve svých 21 začala chodit. Co je pro mě asi nejhorší – přestože v soukromí se ke mě nechvá pěkně (Ty jsi kráva! Zkus používat mozek! Jo já jsem zapomněl, ty nic takového nemáš! nebo naschvál mluví svým supermatematickým jazykem, abych byla za hlupáka), před ostatními je to naopak gentleman, který mi pomůže do kabátu, přinese květinu, pohladí mě (v soukromí téměř nikdy), mluví o mě hezky, na návštěvách pomáhá s obsluhou a mytím nádobí, ačkoliv doma to nedělá… Nemám to komu říct, protože on je pro všechny takový pan dokonalý a určitě by mi nikdo nevěřil, že se v soukromí chová úplně jinak. Odmítá jít k odborníkovi, protože popírá jakýkoliv problém, podle něj se nic neděje. Já jsem již navštívila několik psychologů a v podstatě všichni mi poradili rozvod. Když jsem doma nadnesla tuto možnost, manžel se mi vysmál, že bych to bez něj nezvládla a že nevěří, že to udělám. Chtěla bych vztah ještě nějak zachránit, ale nevím jak… V poslední době – možná je to i sychravým počasím – na mě přijdou takové stavy, že už bych nejradši utekla někam daleko od něj. Ale dcera ho má docela ráda, tak nechci rozbíjet rodinu…Vůbec nevím, co dál. Představa, že už to tak bude až do smrti, mě deptá. Hodně se stahuju do sebe, přestala jsem se stýkat s veškerými známými, nechce se mi s nikým mluvit. Prosím poraďte mi, co dělat.