Starší dotaz #5319

Dobrý večer, píšu zde spíše proto, že se chci spíše vyzpovídat a odpoví mi odborník. Nevím ani čím začít. Jsem vdaná a s manželem se neustále hádáme. Nejsou to veliké hádky spíše prkotiny, ale je mi z toho zle. Dělá věci, které já nesnáším a jen mě tím provokuje snažím se někdy dělat jakoby nic, ale nejde to pokaždé :( Jsem asi moc citlivá ,ale vadí mi každá maličkost. Dělá něco v kuchyni a nechá tam strašný bordel a mě prostě vadí, že počítá s tím, že já to za něj utřu. Samozřejmě mu jdu vždy říct aby si to ještě po sobě uklidil. Vždyť já nejsem něčí služka, ale žena. Ráda uklidím a uvařím ráda mu dělám radost, ale nenávidím ty naschvály. Přijde mi jakoby on sám chtěl abych se vždy nastvala. Já ho miluju věřím, že i on mě, ale kolikrát jsem odešla na vzduch se zabalenýma vecma abychom se moc nepohadali a vždy se vrátila. Někdy mám chut opravdu aspon 3dny nepřijít domů. Mam vždy v sobě malou zlost chce se mi brečet z toho všeho a hlavně je mi vždy strašně úzko. Už mě to moc nebaví.. s ničím mi doma nepomůže maximálně jednou za půlrok. Přijde z práce a je strašně utahany když má volno je utahany. Já se celý den starám o dítě kterému rostou zoubky výstavam v 5/6 ráno snažím se jí co nejvíc věnovat do toho ukliď, vaření a procházky s malou a další věci.. Samozřejmě i já si říkám, jestli jsem třeba špatná manželka vždycky totiž osocuje mě, že já mam zase náladu a že není jeden den normální apod..Ale proč taky že? Někdy mám dny kdy si říkám, že mi bude lépe samotné. Ale nedokážu si život bez něj představit. Je to člověk před kterým se nestydím, který je strašně hodný a miluju ho. Úplně bych si přála se každý den budit s úsměvem a mít dobrou náladu celý den aniž bych se zase naštvala. Asi je to má chyba opravdu mě zamrzí i blbost. Třeba , že udělám pizzu sednem si a manžel jí sní aniž by se třeba zeptal zda nechci. A jiné blbosti. Sverovat se ostatním moc nechci neboť chci aby věděli, že jsme šťastní a nic nám nechybí. Ale něco nám v tom vztahu chybí a já to nemůžu najít. Jsem šťastná jsem vdaná , zamilovaná a mladá máma, ktera je nesmírně hrdá na své dítě. Já jsem typ ženy, která nemá ráda stereotyp manželovi jsem to už asi x.. říkala, ale pořád je to to samé. Kazdy den "večer" film a spát a tak dále. Když chci na procházku i s ním a dítětem odpoví mi, že se mu nechce nebo, že je hotový "unavený". Proboha já do práce před mateřskou taky chodila, ale neseděla jsem doma na řiti. Ven ho vytáhnu maximálně když má volno nebo když něco nutné potřebujeme. Dělám mu radost samozrejme ne každý den,ale snažím se třeba dárkem nebo jídlem co má rád. On mi nedonese ani kytičku na svátek. Poprvé za 5let spolužití mi popřál osobně k narozeninám a koupil mi kytici. Na začátku vztahu bylo vše jiné takové jako bych to chtěla i teď.. Vážil si mě donesl mi někdy kytičku. co se týče soukromí bylo to vždy úžasné. Snažil se uklízet vždy se krásně vyfikl. Prostě úplně jiné. Teď me má a ví, že mě má jistou a prijdee mi to spíše jako zvyk. Milujeme se, ale i to slovo "miluju tě" Je spíše zvyk než to říct z celého srdce to pozná i blbý. Vím, že mi asi napíšete abychom si promluvili, ale já vím, co mi řekne, že jsme spolu dlouho a , že nic nedělá a bla bla bla možná jeden den se bude snažit a pak to bude vše zase znova. Děkuji vám moc a omlouvám se za tak velký román :D Psala bych i dál o jiných věcech než je náš vztah , ale to by jste četli asi 3dny .. Tak třeba jednou navštívim psychologa osobně abych si z někým popovídala kdo to nevytroubí do světa. S pozdravem. K