Starší dotaz #5341

anonym Personál zeptal se před 7 roky

Dobrý den, můj hlavní problém je, že se cítím hodně osamělá. Všechno to začelo asi v době, kdy mi umřela matka- to mi bylo 13 a právě jsem nastupovala do 8. třídy. Měly jsme úžasný vztah a její odchod mě opravdu zasáhl.. ale stále jsem měla v blízkosti tátu, který se mě pak hned ochotně ujal, a taky mou nejlepší kámošku (říkejme ji Pavla). Prošla jsem si pak trochu horším obdobím, ale stále jsem měla oporu v Pavle. Na konci 9. třídy jsme se bohužel dost pohádaly, ale naštěstí jsem ve třídě měla ještě další přátele, mezi nimiž jsem si později našla i novou nejlepší kámošku(té říkejme třeba Maruška). Pak přišel prvák. Nastoupila jsem do stejné třídy jako Pavla a Maruška chodí do vedlejší. Našla jsem si celkem dost nových přátel, ale stejně mi přijde že si s nikým úplně nerozumím- prostě jako bych tam nepatřila a to i přes to, že s jednou holkou (třeba Kristýna) se bavím celkem dost. Většinou jsou to ale bohužel jen prázdná slova týkající se školy a dřív nebo později nastane ticho, kdy ani jedna nevíme co říct.. Pořád ale lepší než zbytek třídy včetně Pavly, s těmi se tak maximálně pozdravím. S Maruškou se bavím stále hodně, ale ona má i jiné přátelé než mě, hlavně ve třídě. Dokonce mi přijde, že s její třídou si rozumím víc než se svojí a mnohokrát jsem dokonce i přemýšlela o tom, že přestoupím. Nechci to ale udělat vůči Kristýně, která je na tom celkem podobně, akorát je dost introvertní, takže myslím, že jí to ani moc nevadí. Ale nevím to jistě, nikdy jsme spolu o tomhle nemluvili. Kdybych přestoupila tak by to také způsobilo hodně pozornosti a otázek od všech ostatních na toho téma, což nechci. Hodně dlouho (vlastně celý rok) jsem doufala, že se to třeba změní, ale teď mi přijde, že se to spíš zhoršilo. (Nyní je mi 17 a jsem ve druháku) Často jsem si to sama vyčítala, že já jsem ta nudná a nespolečenská, možná je to částečně i pravda. Nebo je to chyba třídy? Prostě se cítím tak smutná a osamělá a přejde to asi jen ve chvíli, kdy jsem s Maruškou nebo s někým z mých jiných přátel mimo školu, což je ale bohužel jen pár hodin týdně. Není to tak vážné jako třeba deprese, ale je to i tak nepříjemné a čím dál tím horší. Hodně nad tím teď přemýšlím, v čem je ten problém a jak ho řešit. Možná je to normální, nemít v životě vždy někoho po boku a měla bych se naučit být šťastná sama, o což jsem se snažila, ale zkrátka to nejde. Omlouvám se, pokud to vyzní nepřehledně a chaoticky, snažila jsem se to popsat co nejlépe. Předem děkuji za odpověď.

1 Odpovědi
Mgr. Radana Rovena Štěpánková Personál odpověděl před 7 roky

MIlá M., dospívání je náročné a věř, že nejen pro tebe … vztahy s vrstevníky, zařazení se do společnosti… Když to někdy nefunguje ve třídě, je možné vytvořit si skupinu mimo třídu – třeba na skautu, na hnutí kolem péče o přírodu, o děti… A jinak máš i kus pravdy…oporu musíme nalézat v sobě :) Měj se krásně.

Potřebujete více pomoci?

Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní. Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, neváhejte mne kontaktovat.


Vlastní dotaz

Vlastní dotaz můžete položit v mé online poradně. Přečtěte si přečtěte pár bodů, co tam uvádím ... ať máme podobná očekávání. Pokud chcete odpověď nebo konzultaci na míru, neváhejte mne kontaktovat.


Online semináře a lekce

Nově v nabídce naleznete online semináře - unikátní multimediální lekce, naprosto konkrétní návody a inspirace.