Starší dotaz #5443

Dobrý den, jsem už asi dva roky nebo i déle silně nespokojená v manželství. Jsme spolu skoro dvacet let, máme dvě děti. Sexuální život už delší dobu upadal (stále delší intervaly), pak se ukázalo, že manžel vlastně není sexu schopen. Třičtvrtě roku před tím jen čekal, aniž by něco řešil – jestli prý se to samo nezlepší. Problém sváděl hlavně na psychiku. Pak jsem ho dotlačila k sexuologovi, ale nic se v podstatě nezměnilo, přestože užíval i hormony atd. Alternativní metody, které trochu zabíraly, po čase opustil, jako by neměl zájem něco zlepšit. Letos jsme měli sex jednou – v létě (asi dvě minuty …). Svou nespokojenost v této, ale i v jiných oblastech našeho vztahu jsem se s ním snažila opakovaně probírat. Přesto i dnes, po těch dvou letech, co ho opakovaně upozorňuji na hlubokou krizi v našem vztahu, spolu dál jen koexistujeme jako nějací spolubydlící. V podstatě nezměnil nic na svém dosavadním přístupu. Všechno bych musela vzít zase do rukou já, kdybych chtěla náš vztah nějak zachraňovat, a možná by se to i nějak podařilo, ale zase bych měla ten pocit, že jsem na ten vztah sama, místo abychom byli dva. Celé roky jsem byla v našem vztahu tím, kdo "vesluje", a on se jenom "vezl". Toto už mi však nevyhovuje. Myslíte si, že je schopen se ještě "přeučit" a začít být aktivnější? Já očekávám od manželství něco víc než pouhou koexistenci a žití vedle sebe; chci mnohem intenzivnější, důvěrnější a hlubší vztah, a to jsem mu i řekla, ale jemu zřejmě vyhovuje to, co je, asi je spokojený a neusiluje o žádné změny. Už jsem opakovaně mluvila o tom, že bychom měli společně prožívat a sdílet více věcí, více času, více zážitků – tomu on se nebrání, pokud s něčím takovým přijdu já. Ale aby něco rozhýbal sám, to nehrozí. Kdyby bylo na něm, bude jen chodit domů z práce, pak tu něco pomůže (vysaje), někdy uvaří večeři, postará se o nádobí, chvíli se pobaví se synem o studiu a pak sedíme u televize. To je zřejmě podle něj ideální manželství. Jeden den jako druhý … Kamarády nemá, ke známým nechodíme (on se s většinou lidí nemá o čem bavit). Mám pocit, že mezi námi už je jenom zvyk, a nic víc. On tvrdí, že mě má rád. Mně ale chybí nějaké pěkné chvíle, chybí mi jeho větší angažovanost v tom vztahu, zájem o náš vztah a o mě. Nevím, jak to řešit. Myslíte, že by pomohlo se rozvést? S tím, že bychom takto společně (a s dětmi) koexistovali dále, akorát už bychom nebyli oficiálně manželé? Může ho nějak rozhoupat to, že by ztratil tu svou "papírovou" jistotu? Já bych sama finančně chod domácnosti neutáhla, jsem v tomhle na něm závislá, ale nepředpokládám, že by se od nás po případném rozvodu úplně odřízl … děkuji za Váš odborný názor a za Váš čas.