Starší dotaz #5444

Dobrý den, Děkuji Vám, že Vám tady mohu napsat. Jsem studentka na VŠ. Mám strach, že ztratím přítele a neudělám zkoušky. Včera mi přijela spolubydlící z pokoje, která je zároveň moje spolužačka. Jen co přijela tak mi lezla na nervy. A to se s ní snažím vycházet, protože mi občas pomůže s gramatikou. Jen jak jsem se jí zeptala jak se má tak spustila jak se má dobře. A má skoro všechno hotovo. A dávala mi tak najevo, že je na tom lépe než já. Musela i zmínit, že má mnohem méně zkoušek než já a i ve vztahu se jí více daří a pokračovala. Trochu jsem jí přestala poslouchat. A hned si i chystala oblečení, jako by šla ukázat svůj projekt panu prezidentovi a nejen profesorovi, kterému je jedno jak jsme oblečeni, jestli normálně nebo jako někam do divadla. Ještě do toho můj přítel nemá skoro sebedůvěru a tak náš vztah táhnu spíše já. V poslední době se ptám jen já jak se má a co dělá a tak. K tomu jsme se dneska chytli kvůli dárku pro moji rodinu, protože se cítím blbě, když nám chce dát něco strašně drahého, když už skoro nejsme rodina, protože se můj bratr odstěhoval a moje mamka přijíždí se jen vyspat jinak je pryč na stánku a v obchodě. A já se chci příští rok odstěhovat po státnicích. Mám strach, že příští týden neudělám zkoušku. Můj děda má rakovinu teď to bude rok co mu to zjistili. Mám strach, že ho ztratím. Jsem dost ve stresu. Ráno se budím před budíkem a přemýšlím jak mi vyjdou peníze nebo co mám napsat do své závěrečné práce nebo jaké zkoušky mi chybí a jak se na ně mám naučit a rychle zapomenout, abych se naučila na další zkoušku. Večer usínám vyčerpaná, ale ráno se budím před budíkem a necítím se jako bych spala. Nemám duševní sílu, abych pomáhala příteli se sebedůvěrou. O prázdninách jsem dostala parohy můj bývalý přítel mě podvedl a pak jsme se museli rozejít. A od té doby nevím nedokážu být šťastná nebo se cítit naplněná. Byl to šestiletý vztah, myslela jsem, že to vydrží. Můj současný přítel neměl přítelkyni na vztah jen holky na sex. Tak se bojí, že mě ztratí. A já též. Jednou jsem si vzpomněla na to co mi udělal můj bývalý přítel, který mě metaforicky svazoval, prostě nechtěl mě nikam skoro pouštět a tak, byl strašně panovačný a žárlivý. Tak jsem se rozbrečela a řekla, jsem mu, že to mu nechci udělat a neudělám, protože vím jak bolí. Už mi ušetřil pár ran, po kterých jsem plakala a on se hned omlouval. Říkala jsem jsme spolu skoro tři měsíce to nevadí, ještě se poznáváme. Až budeme spolu půl roku tak to budu řešit více. Nevím co mám s tím vším dělat. A kde vzít sílu na to vše zvládnout. Cítím se neschopně a beznadějně.