Starší dotaz #5508

Dobrý den, ráda bych Vás upozornila že jsem ještě dítě a vzhledem k mému věku se omlouvám, že Vás obtěžuji svými problémy, které by se Vám mohli zdát absurdní. Za měsíc je mi 15 let. Když jsem byla dítě, v podstatě jsem neměla žádné kamarády. Moji rodiče pracovali každý den a můj starší bratr měl déle školu. Jelikož jsme neměli moc peněz, rodiče se z práce vraceli velmi pozdě a mne hlídal můj bráška. Když už mne hlídat nechtěl, moje maminka mne často posílala na hlídání k babičce. K babičce jsem si udělala veliké pouto. Byla to moje jediná a nejlepší kamarádka. Milovala jsem ji. Vychovávala mne, naučila mne vše, co by člověk k v mém věku měl vědět. Byla moudrá a milá. Když mi bylo 9 let, měla jsem to s rodiči namířeno za svojí babičkou, která pár minut předtím než jsem přišli do bytu, omdlela na chodbě. V nemocnici byla stabilizována první 3 dny a poté ji odpojili. Do dneška si to dávám za vinu. Ani nevím proč. Poté co mi umřela babička, jsem se pár dní na to začla sebepoškozovat. Ve 12 a 13 mne zneužili dva kluci a když jsem o tom před pár měsíci řekla mamce nevěřila mi to a vynadala mi. Nevím co mám dělat..