Starší dotaz #5537

Dobrý den, mám zřejmě existenční krizi nebo nevím jak jinak to nazvat. Studuji vysněnou školu, vídám se s "přítelem" (byť náš vztah necharakterizujeme a veřejně neprezentujeme jako "vztah"). Mám úžasné rodiče, lidi kolem sebe.. Bydlím na kolejích (což pro mě je do jisté míry velmi těžko stravitelné, jelikož miluji svůj domov.). V poslední době však pozoruji, že bych si ráda na kolejní / studijní prostředí zvykla. Ráda bych brala vešekeré věci, které se mi dějí pozitivně. Vždy jsem byla člověk, který nevěděl kde má být dřív (spousta koníčků, zájmů, přátel, akcí, studia, rodinných záležitostí, brigád…). Dnes sedím jako pecka, koukám do zdi, stěžuji si na každou sebemenší povinnost, která mě potká. Straním se společnosti (tedy zde – ve městě kde studuji / na kolejích). Vyloženě se mi nechce chodit na žádné studijní party apod. (první a jediný večírek mě potkal na začátku prvního ročníku – dnes jsem v polovině druhého.). Stále si stěžuji – sobě nebo přátelům.. a přitom nevím, co přesně mi vadí nebo co mě trápí. Nic mě nebaví, nic se mi nechce. Přitom když mam "lajcky" zhodnotit svůj život… tak by za něj mnozí lidé v mém věku dali cokoli. Nevím co mám za problém a neumím se zbavit této… negativní nebo "lenošné" nálady zbavit. Tohle ale nejsem já, jak se znám.. prosím zkuste mi dát nějakou zpětnou vazbu.. Děkuji V.