Starší dotaz #554

Dobrý den, je mi 17, a studuji 2. rokem na gymnáziu. Mám takové dva problémy,jeden ne příliš vážný a jeden poměrně závažný. Nejsem si jista zda-li Vám píši o pomoc nebo jestli se jen potřebuji někomu svěřit/"někde se z toho vypsat"/apod…to snad zvážíte Vy, zdali je to na radu, nebo…. pokusím se začít tím, co považuji za závažnější: před čtyřmi dny, se na mě mamka dost naštvala,(což se stává málokdy)…pár jsem jich i schytala…což je to nejmenší, ale došlo to až k tomu, že mě začala vyhazovat z baráku, a posílat mě za svým biologickým otcem(toho neznám ani od vidění) s řečmi, že ji nemám říkat mami, že neni má matka…apod.,chtěla vykopnout na ulici i mou kočku,tomu se mi podařilo zabránit, ale pořád jsem měla strach že to udělá,a tak jsem zůstala stát na ulici před vchodem do našeho činžáku,stála jsem tam asi 2 hodiny a celou dobu jsem brečela.Zůstala jsem tam protože: jsem na matku dost vázaná a měla jsem strach o tu kočku.Tam jsem si začala uvědomovat, co se stalo, a že tím se ztrácí celý můj smysl života(že nedostuduji střední školu,nepůjdu na VŠ, že končí všechny mé kroužky,které mi mají pomoci na JAMU/DAMU(herectví)což jsou závodní tanec, sólový zpěv, herecká příprava.Svůj život jsem během vteřiny viděla černě bez žádného cíle , a proto jsem ho začala považovat za bezcenný, litovala jsem dne kdy jsem se narodila (neuměla jsem řešit problém který nastal)…….najedou jsem cítila, jako bych nebyla jedna osoba a jedna "duše", měla jsem pocit, že jsem jedna fyzická osoba a ve mě jsou dvě ty "duše", které spolu zápasí…jedna chtěla se vším zkoncovat(napadaly mě věci jako že skočím z nedalekého mostu, rozbiji sklo a podřežu se,…apod.), ale něco ve mě "ta druhá duše" mě vto bránila a nedovolila mi nic takového(nevím jestli to byl strach,prostě jsem to nedokázala udělat)…..ten zápas těchto dvou myšlenek…těch "dvou duší"…mě vedl do stavu kdy jsem byla v křeči a nedokázala se rozhodnout pro nic z toho…a to vyvolalo, že jsem si začala rozdrásávat nehtama ruku (asi až do masa, protože teď tam mám 2 větší strupy a pokudu si nedávám pozor tak si toho spousta lidí všimne a děsí se), toto rozdrásání jsem po dobu těch dvou hodin několikrát opakovala a po každém tom rozdrásání, mě opustil vztek, ta vzteklá křeč a následovalo velké uvolnění všech svalů že jsem šlo vždy do kolen protože jsem se sotva držela a zmocnovala se mě bezmocnost která po chvíli opět vyvolala ten zuřiví záchvat vzteku a beznaděje…………….když jsem se poněkolikáté vracela domů, tak se to s mámou, sice těžko, ale přeci jen, urovnalo. …….toho strupu si taky všimla a nechala se přesvedčit, že jsem si to sedřela o poškozené zábradlí………..(mám strach,že když se octnu v další těžké situaci, že se to bude opakovat…..plně si uvědomuji že je to špatné, a mám strach že se zase neovládnu…)……….. myslím že jsem toho psala více než dost, takže s tím méně závažným problémem Vás nechci příliš zatěžovat jen řeknu že se jedná o to, že jak se octnu ve středu pozornosti….vždy zčervenám,ať už je to hovor s učitelem, nebo mám něco říct před celou třídou…vždy zčervenám a dost mne to omezuje v běžném životě…v jednání…, a žádné vzpomínání na své ůspěchy(jak jsem vyčetla) tomu nepomáhá) za pomoc vám předem děkuji a jestli vás mohu poprosit, pokud můj případ potřebuje nějakou zdlouhavější pomoc,….tak mne prosím netlačte, abych zašla za nějakým psychologem sama osobně, mám z toho obavi a nešla bych tam, ale jestli byste měl/a čas, a zájem mi pomoci, tak jestli byste to se mnou nemohla řešit přes e-mail moc vám děkuji