Starší dotaz #5646

Dobrý den, mám problém ve vtahu s mým přítelem, ale hlavně vidím problém v sobě a nevím jak se změnit. S přítelem jsem skoro 6 let ve vztahu, začátky byly krušné (než jsme se poznali, já jsem ve znamení Vah a přítel je Beran), ale poslední rok se všechno usadilo, máme se rádi a přítel se ke mě chová krásně, pozorně a vidíme se skoro každý den (nebydlíme spolu, ještě studuji a přítel má práci teprve krátce). Problém nastává v tu chvíli, když mi oznámí, že pojede na víkend pryč s kamarády, nebo třeba na týden se strejdou na ryby. V tu chvíli se mi zhroutí všechno, nemám mu co říct a slzy se mi derou do očí. Nevím proč jsem taková a neumím s tím bojovat. Prostě se začnu cítit osamělá, v tu chvíli nevím co dělat, chce se mi brečet. Přijde mi to hrozná doba co bude pryč, mám strach co se tam bude dít (pokud jede s kamarády). Většinou brečím, ale zároveň mu říkám jeď a ať se Vám podaří pořádný úlovek … vůbec nevím jak s tím bojovat a proto se obracím na Vás. Mám své zájmy, kamarádky, ale jak mile přítel odjede, nechce se mi nic dělat, myslím jen na to, kdy se ozve, zavolá a kdy se vrátí. Jsem pak nejradši zavřená u sebe v pokoji a prostě čekám. Nemám se za to ráda a ty situace, když mi oznámí, že jede pryč a já začnu brečet, tak se pak cítím jako malá holka a nechápu se. Nechci taková být, kazím tím náš vztah a přítele miluji a chci s ním být klidně napořád, ale nějak mu neumím dát volnost, kterou asi muž potřebuje…Moc děkuji za Váš názor, nebo radu, co můžu zlepšit, abych se ubránila slzám a strachu ze samoty…