Dobrý den, jsem v docela svízelné situaci. Předem bych se představil. Jmenuji se Radim a je mi 19 let a před časem jsem složil maturitní zkoušku na chemické průmyslovce v Ostravě. Nyní přejdu k věci. Je to již skoro půl roku, co jsem poznal mou tehdejší přítelkyni, se kterou chodím 4 měsíce. Brzy ji bude 17 let. Zezačátku se jevila jako naprosto ta pravá holka, ikdyž jsem si zezačátku snažil nic nenamlouvat, když jsem de-facto o ní věděl jen málo. Rozuměli jsme si po mnoha stránkách. Měli jsme dost podobné představy o životě, co se nám nelíbí, co nám vadí, apod… I teď si stále myslím, že je to fajn holka. Mezi její koníčky patří například skaut, kde již dělá vedoucí skupiny a učí děti různé užitečné věci do života. Má docela relativně slušné základy psychologie. Asi měsíc po tom, co jsme spolu byli se objevily první vážnější problémy, které má doteď. Jedná se o "chronické pocity prázdnoty", kdy neví proč tu vlastně je, nic ji nebaví, brečí a dokonce tvrdí, že nechce žít. Údajně se s tím svěřuje jen mě. Navenek se tváří velmi sťastně, pořád se směje a má takové "dětinské manýry". V tu chvíli se s ní člověk cítí fajn. Ona se velmi ráda obklopuje lidma a neumí trávit čas sama se sebou. Když se vzácně taková chvíle stane, neustále je na mobilu a pak ji to štve a u žádné jiné činnosti dlouho nevydrží. Měl jsem u ní podezření na skrytou depresi. Po čase se začaly ty její "výpadky" stávat častěji. Když je sama, cítí se prázdně a nic ji nebaví a stěžuje si na život, začne mi psát nepříjemné zprávy a potom toho moc lituje. Děje se to pořád dokola. Snažil jsem se ji pomáhat tím, že jsem více s ní, ale ukázalo se, že to spíš situaci zhoršuje, protože své štěstí a radost váže na to, jestli s ní zrovna jsem nebo ne. Pořád se jí stýská až ji to chvílemi ubíjí (především když je sama). Pravděpodobně musí mít nízké sebevědomí, ale nechci soudit… Nevím jak ji už mám pomoct, žádné zprávy a nic co dělám situaci nelepší. Sám se delší dobu vzdělávám v psychologii a vím, že s jejími vnitřními problémy jí pomoct moc nemůžu. Člověk musí najít oporu sám v sobě a mít se rád. Jenže ona si pořád na sebe stěžuje, jak je hloupá a tak (přitom je nadprůměrně inteligentní, ve škole vyniká a při rozhovorech je taky vidět, že hloupá ani náhodou není). Na chválu občas reaguje negativně, předem věci odsuzuje jako že se nepodaří nebo se něco pokazí. Například jsem k ní chtěl jednou přijet, abych se podíval, co vymýšlí pro ty děti ve skautu. Nemohl jsem uvěřit tomu, jak 16 letá holka organizovala program pro 20 dětí, měla tam stejně staré kolegyně, ale ty to příliš pod kontrolou neměly. Den předem mi psala, ať nechodím, že to bude asi "na hovno" a že se budu nudit. Když je na mě občas nepříjemná, tak se mi moc omlouvá a začne mě málem uctívat jako boha a říká "se mnou to nemá cenu, vykašli se na mě a zapomeň" a podobné řeči toho typu. Taky jsem zjistil, že nemá pevné zásady. Když jsme spolu začali chodit, tvrdila, že cigarety ji absolutně odpozují a že nechápe, jak může někdo kouřit. Nedávno byla s kamarádkami (se kterými spí v pokoji na intru) venku, a ony všechny kouřily. Údajně se podle ní nedá vydržet, jak všichni kolem kouří a párkrát si potáhla. Potom mi svatosvatě slíbila, že kouřit nikdy nebude a další den mi ubrečeně volala, že si dala cigaretu zase s kamarádkami, že ji to prý přemlouvaly. Je docela problém, že se kamarádí i s lidmi, kteří ji využívají a škodí ji,, ona to ví, ale nechce o ně přijít. Tímto porušením trochu otřásla mojí důvěrou k ní, protože když mi oznámí, že je manipulovatelným člověkem, tak nevím, co ji můžu věřit. Žádná ultimáta ji dávat nechci, protože tohle je manipulativní technika, ale chci to s ní řešit. Protože kvůli toho, aby zapadla si může zničit život. Veškerá má varování o důsledcích kouření smetla ze stolu, že ji to nezájímá a podobně. Pak mi řekla, že obecně nemá ráda ty moje "filozofické kecy" a že to nebere vážně. Jindy se s ní mám vážně výborně a nechci kazit den tím, abych vytahoval tyto věci. Ale přetvařovat se neumím a dělat že nic nevidím taky ne. Jednak se nechci dívat, jak se milovaný člověk zabíjí před mýma očima a taky na ten její špatný vztah k sobě samé. Většina našich problémů souvisí s jejím špatných vztahem k sobě samé. Velmi se snaží pomáhat ostatním, ale nepomůže nikdy sobě. Velmi špatně snáší, když ji někdo nemá rád nebo si na ni začne stěžovat. Prý za její problémy částečně může to, že její kamarádi se o ní málo zajímají nebo ji podle ní vnímají jako nějakou "slepici" a neustále se v tom točí. Problémy se s ní řeší velmi obtížně, protože buď je zničeho nic "všechno v pořádku" nebo se tváří, jakože nic nebo se o tom bavíme, ale nakonec se stejně nic nevyřeší. Návštěvu psychologa odmítá a já přemýšlím, jestli bych neměl tyto problémy sdělit její mamce. Ona se jí nechce svěřit, protože podle ní má spoustu práce a nechce jí přidávat další. Já v ní vidím obrovský potenciál, a tamy kdyby více zapracovala na sebedůvěře, tak by to velmi prospělo našemu vztahu. Ty její časté "výpadky" a problémy s tím spojené začínají mít negativní vliv i na mě. Nesnáším zrovna nejlépe situace, když je na tom takto zle. Pořád píše jak mě potřebuje, a že beze mě něco nezvládne. Já teď nevím co mám dělat. Jistěže jsem zvažoval i rozchod (kdyby byla starší, už bych to asi udělal). Jenže zase nevím do jaké míry můžou její problémy souviset s pubertální hormonální destabilizací, menstuačním cyklem, věkem a tím, že je přirozeně citlivá. Nemůže to jistě být "výmluva" na všechno co není v pořádku ale určitě to musí mít váha. Chci se zeptat, jak velkou? Vím, že opustit ji by pro mě bylo velmi obtížné, protože ji miluju a sám jsem dost citlivý a rozchod by její situaci mohl ještě více zhoršit tak, že by se ještě více uzavřela a podobně. Zase ale chci myslet i na sebe a abych se s ní nevezl dolů. Taky potřebuji, abys se mohl v těžké situci opřít o přítelkyni a aby jsme si navzájem dodávali energii. Je to pro mě velmi obtížná situace a nevím moc, co mám dělat. Poslední dobou ještě vše zhoršuje možnost, že začne kouřit… To vše dohromady mi začíná už působit bolest. Chtěl bych počkat určitou dobu, jestli nedojde k zlepšení, ale nevím, zda-li to může pomoct. Vím, že konečné rozhodnutí je na mě, ale potřeboval bych od zkušenější osoby získat její pohled na věc a případně nějaké doporučení. Moc děkuji. Radim.
Milý Radime, je pravda, že v partnerství by měla energie volně proudit a výměnu se násobit. V rovnoceném partnerství to dlouhodobě nelze mít rozložené jako rodič/dítě. Můžete partnerce říci, že tím, co dělá, sevám vzdaluje, že vám ve vztahu začíná chybět partnerka a že nevíte, kam to půjde dál… že je možné, že ji můžete mít rád i nadále, ale že už ne jako partrnerku. Myslím, že zamyšlení o tom, jak reagovat na změnu partnera v průběhu vztahu najdete v https://www.databazeknih.cz/kniha-v-bazaru/o-lidskych-vztazich-rady-pro-zivot-3790 Je pravděpodobné, že přítelkyně má před sebou cestu hledání a snad nacházení sebe sama, vztahu k sobě a k životu. Pamatujte, že nemůžete za druhého dělat rozhodnutí, nést jeho batoh ani měnit myšlenky ani odžít život… Držím palce.
Potřebujete více pomoci?
Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní. Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, neváhejte mne kontaktovat.
Vlastní dotaz
Vlastní dotaz můžete položit v mé online poradně. Přečtěte si přečtěte pár bodů, co tam uvádím ... ať máme podobná očekávání. Pokud chcete odpověď nebo konzultaci na míru, neváhejte mne kontaktovat.
Online semináře a lekce
Nově v nabídce naleznete online semináře - unikátní multimediální lekce, naprosto konkrétní návody a inspirace.