Starší dotaz #572

Dobrý den. Mám 39 let.Rád bych znal váš názor na následující. Jsem 4.5 roku rozvedený. S manželkou jsme se rozvedli po 8 letém spokojeném manželství,alespoň mě se to tak jevilo. Máme dvě holky,7a12 let. Důvod rozchodu byl ten,že manželka po nástupu do zaměstnání, po ukončení mateřské dovolené,začala mít na mě vyšší nároky.Stála kritika za to,že jí málo pomáhám,nejsem spolehlivý a věnuji se jen svým zájmům. Myslím,že objektivně dokážu říct,že měla asi tak z půlky pravdu. Ale ta druhá půlka hovoří v můj prospěch. Často jsem koupal děti,někdy vařil krupici,a vždycky četl pohádky. Nikam jsem nechodil,jiný vztah ani z jedné strany nikdy nebyl.Co potřebovala a řekla si o to,to jsem udělal. Třeba ne hned,ale do nějaké doby. Objektivní finanční problémy nebyly. Začala však vydělávat víc,než já a chtěla, abych byl stejně ctižádostivý,jako ona. V té době jsme měli obchod, kde mi dříve také pomáhala. Tržby však klesaly a bylo to na zavření. Ujistil jsem ji tenkrát, že jí vždycky nějaký základ peněz dám a že bylo i hůř. Ona však společensky vyrostla a měla peníze,o které jakoby se nechtěla moc dělit. Nikdy jsem se nehádal a to jí dokázalo úplně rozčílit. Postupně argumentovala že neumím vychovávat děti, vše musí ona apod. To je už historie a skončilo to tím rozvodem. Domluvili jsme se na všem, děti to vzaly relativně dobře, také díky tomu,že jsme vše řešili v klidu a neházeli jsme ani před dětma vinuna sebe navzájem. Lze říci,že jsme se harmonicky rozvedli. Ona si našla přítele, já přítelkyni. A v tom je ten problém. Už krátce po rozvodu mě začala chtít zpátky. Řekla mi to, píše mi,já se bráním a odvolávám na důvody,proč jsme se rozešli s tím, že by se to časem zopakovalo. Ona přiznává chybu. Já taky. Ale vím,že i kdybychom se pokusili změnit, v zásadě člověk zůstává stejný. Ta změna je většinou dočasná a pak šup,je takový,jaký byl. Prakticky to vypadá tak,že spolu vycházíme mnohem lépe, než před rozvodem. Pro mě je to otázka slušného chování a jakési solidarity a vůle vycházet i nadále vstříc člověku, se kterým jsem roky žil, znám ho, svým způsobem mám i rád,máme spolu děti,ale partnerský život je pasé. A přichází ta pointa. Mé současné partnerce se to nelíbí. To, že nadále dobře vycházím se svou bývalou ženou. Má strach,že ji upřednostním v případě,že k něčemu dojde. A já přiznávám, že pokud bude potřebovat pomoct, tak pomůžu. Ale z mé strany už nejde ani o návrat,ani o sex, jak si všichni (bohužel ženy) myslí, To už hrozí,že bych si našel jinou milenku,ale ne býv.ženu. To bych strčil hlavu do oprátky. A teď právě se tato situace, po 4 letech vyhrocuje. Partnerka už nemůže dál, já se mám rozhodnout.Má po mě partnerka právo chtít,abych dal býv.ženě jasně najevo,ať nepočítá s jakoukoli pomocí a neobrací se na mě? Nebo mám právo chtít po partnerce,aby mě brala i s mou představou chování a jednání v tomto případě k býv.manželce ? Přítelkyně je rozvedená 8 let, má dítě 13 let a se svým manželem a otcem dítěte se v podstatě nebaví. To samé chce po mě. Děkuji moc za odpověď. Radek