anonym Personál zeptal se před 1 rokem

Dobrý den, zkusím tu napsat co mě trápí, třeba mi potom řeknete, že jsem divná a nebo se stane zázrak, (ani nevím jak by ten zázrak měl přesně vypadat). Tak k věci: Od asi 13-14 let (ted je mi 25) si uvědomuji, že se mnou věci nejsou tak úplně v pořádku. V porovnání s ostatními hodně mluvím o sobě, (řekli: jasný je to narcistka a tím je to uzavřené), ale já si takto nepřipadám spíš naopak, vím že to s lidmi myslím dobře, nedělám to naschvál. Moje povaha by se dala popsat jako velmi naivní a hodné stvoření. Mám potřebu všechno co jsem zažila říct ostatním. Z konverzace jako takové jsem strašně nervozní. Někdy si večer v představách připravuji různé způsoby rozhovorů různé situace a tak trochu si je trénuji a piluji k dokonalosti. Asi můj největší strach v konverzaci je, že řeknu něco špatně, většinou tak dlouho vymýšlím jak to říct úplně nejsprávněji až neřeknu nic. Mám strach z reakce ostatních a neumím na ně reagovat. Většinou až vztahovačně chápu vtipy jako urážky. Moc jim nerozumím. U filmů se směji jindy než ostatní. Když hraji životní role (např. v práci, ale i v běžném životě se schovávám za odpozorované chování někoho jiného) jsem trochu klidnější. Měním často styl. Chvilku mám přízvuk chvilku ne. Chvilku jím maso, chvilku třídím odpad,… Nejraději jsem doma. Doma je klid, hlavně když jsem tam sama. Můžu dělat všechno, ale většinou nedělám nic. Nikdo se mě tu nezeptá na otázky, nikdo na mě nekouká. Děsí mě představa že teď budu luxovat a tím pádem teď nebudu mít nádobí natolik, že nedělám nic a hroutím se… Když z domu odcházím většinou se to pojí se záchvatem úzkosti nebo paniky, pobíhám po bytě tu potřebuji vyčistit zuby tu umýt boty z jednoho na druhé a pěkně všechno dohromady,… I můj vzkaz Vám je takový. Když jsem venku mezi lidmi jsem schopná být celý večer ticho. Ale já se snažím! opravdu se v hlavě snažím přijít na to nejlepší co bych měla říct, ale nic není správně. A to musí být správně, protože když to správně není (a ono často není) přijdou výčitky a ty zůstávají až nechutně dlouho. Proto radši mlčím. Kvůli tomuto mému pocitu (že musím někomu něco dokázat nebo nevím.)nemůžu ani jít k doktorovi na hlavu. Už jsem tam byla. U více a pokaždé jim lžu. Nedokážu jim říct pravdu jak ji teď píši sem, protože, to není to ono co je správné. Jsem vnitřně hrozně moc smutná, často doma pláču. Ale lidi co mě znají by Vám řekli, že jsem sluníčko, že rozdávám energii. Myslíte, že je se mnou něco špatně? Dá se to nějak vypnout? Omlouvám se, že je můj vzkaz takový roztěkaný, ale já už potřebuji slyšet nějaký soud nad tím jaká moje hlava doopravdy je a ne soudy nad tou hlavou, kterou jsem si právě vymyslela. Předem Vám děkuji za jakoukoliv odpověď. Anna

1 Odpovědi
Radana Rovena Štěpánková Personál odpověděl před 1 rokem

Milá Anničko, jsi holka přemýšlivá, citlivá… doporučuji přihlásit se na nějaký soustavný psychovýcvik. Nabídky jsou v časopisech Psychologie Dnes. Mohla by se ti líbit arteterapie.

Potřebujete více pomoci?

Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní. Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, neváhejte mne kontaktovat.

Vlastní dotaz

Vlastní dotaz můžete položit v mé online poradně. Přečtěte si přečtěte pár bodů, co tam uvádím ... ať máme podobná očekávání. Pokud chcete odpověď nebo konzultaci na míru, neváhejte mne kontaktovat.