anonym Personál zeptal se před 1 rokem

Dobrý den, prosím o radu, nebo alespoň o nasměrování, kam se dále ubírat. Již asi 2 roky chodím s partnerem, kterého jsem znala už roky z minulosti a z dětství. Dali jsme se dohromady tak, že on opustil svojí přítelkyni, se kterou má 7 letou dceru. Nebyl úplně ve vztahu šťastný a údajně by i tak s ní dále nevydržel, i když bych nepřišla já. S dcerou velmi dobře vycházím i s celou jeho rodinou. Na začátku bylo vše opravdu růžové, neustále jsme cestovali, podporovali se, no prostě láska jako trám. Pak ale jednou asi po 4 měsících vztahu jsme seděli s jeho přáteli a popíjeli jsme. Ani nevím už co bylo příčinou (ale stačí kdejaká blbost), udělal mi strašnou žárlivou scénu a velmi sprostě mi nadával, ale jako že tak sprostě, že jsem se strašně styděla. Dokonce začal urážet i mojí zesnulou maminku. Toto se ještě za ty dva roky párkrát opakovalo, většinou když se napil, ale i za střízliva to dokázal, jen bez nadávek. Má nějaké dluhy, které ho štvou a ví, že mi vadí, když mi některé v minulosti zatajil, proto je možná i takto nepříjemný. Teď nedávno to přišlo zase, jenže už opravdu vyhroceně. Vymyslel si, že všechno nasvědčuje tomu, že jsem mu určitě nevěrná, že to všechno tak vypadá. Když se mu chvíli neozvu nebo mu nezvednu telefon, tak vyšiluje do nepříčetnosti. 2x se i pokusil mi fyzicky ublížit, ale údajně si to nepamatoval, jelikož byl pod vlivem alkoholu. Ubíjí mě to, ale věřím, že i jeho. Žijeme spolu, má všechno, co si může přát, věrná mu jsem a i kdybych chtěla být, tak šanci rozhodně nemám, jelikož mě neustále kontroluje, párkrát mě i sledoval. Nemám opravdu ve zvyku být nevěrná, pokud mám nějakého partnera, jsem stará škola, ale tohle on prostě všechno ví. Nevím, jak mu vysvětlit, že opravdu nemá důvod k žárlivosti. Teď řešíme, jestli vztah neukončit, ale přijde mi na hlavu rozcházet se jen kvůli jeho domněnkám nebo proto, že něco nějak vypadá. Nechci ale ve finále ztrácet čas s někým, kdo je platonicky žárlivý a dokáže mě opravdu odporně urážet jen když se trošku napije. Je mi 31 let, nemám děti, svatbu s ním díky jeho dluhům neplánuji. Ale vím, že je to hodný člověk, dokáže se postarat, podpořit, pomoct..jenže zřejmě jen ve chvíli, kdy dělám, co se ode mě očekává. Dokonce jsem utla i vztahy s přáteli, jelikož mu vadilo, že netrávím moc času s ním, což je ale zase jen jeho domněnka. Nemá moc koníčků, neumí se moc zabavit sám. Když přijde z práce a nějaká aktivita by se našla, tak mě i tak neustále telefonem kontroluje. Prosím, jaký na to máte názor? jsem blázen, když se snažím stále něco urovnávat? něco, co možná už na první pohled nemá smysl? miluji ho stále, ale je to velký extrém. Hodně se tím stresuji, jsem smutná, ale myslím, že mě to má možná naučit nepřibírat na sebe cizí stres. Mám trošku i strach z budoucnosti, jelikož s věkem se většina charakterů stupňuje. Děkuji za Váš názor, radu.

1 Odpovědi
Radana Rovena Štěpánková Personál odpověděl před 1 rokem

Milá Zuzko, pokud nepochopí, že má problém, pravděpodobně nebudete mít poklidný partnerský život vhodný pro založení rodiny. Váš postřeh o stupnování neduhů je oprávněný. Pouze vědomá práce, sebereflexe, čištění mohou přinést konstruktivní budoucnost. https://rovena.info/clanky-o-zarlivosti.html Držím palce.

Potřebujete více pomoci?

Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní. Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, neváhejte mne kontaktovat.

Vlastní dotaz

Vlastní dotaz můžete položit v mé online poradně. Přečtěte si přečtěte pár bodů, co tam uvádím ... ať máme podobná očekávání. Pokud chcete odpověď nebo konzultaci na míru, neváhejte mne kontaktovat.