Dobrý den, chtěla bych se vás zeptat na rodinu, konkrétně na mého bratra (14 let) se kterým mám špatný vztah a když se nad tím zamyslím, jde to z mé strany (tam je základ). Je mi 18 let a ta nenávist k němu a už se to tak nebojím nazvat, trvá přes pár let. Prostě nesnesu být vedle něho, hnusí se mi, má zvláštní zlozvyky, nahlas dýchá, u jídla mlaská, hltá, chroustá, dělá neustále bordel a já to prostě nesnesu. Nesnesu v domě nepořádek, uklízím každý den, ale víte proč? Protože je stále, co uklízet. Umeju podlahu – přijde a vyleje tam šťávu – neumyje si ji a když mu řeknu, tak to prej "udělá za chvíli", takže běžím a už to stírám. Když vysaju, po chvíli jde a nadrobí znovu a já opět běžím a vysávám to po něm. Neuklidí si po sobě boty, tašku ze školy, oblečení, přímo do kuchyně nosí klacky z venku. Rodičům je to ve většině případů fuk, neříkám, že ho někdy nenapomenou, ale není to zase tak časté. Už jsem je prosila, aby mu něco řekli, ale NE….odpověď je "nebuzeruj nás, máme jiný starosti". Rodiče totiž vědí, že pravidělně uklízím barák a myslím, že tam je utvořený ten automatický fakt, že se o pořádek nemusí starat. Takže podpora z jejich strany stojí za nic. Nenávist k bratrovi není založená na tom, že dělá neustále bordel, myslím že je to jen další větvička od kořenu nenávisti k němu. Asi to jde odněkud z dětství, kdy jsem mohla mít pocit a upřímně někdy i oprávněný, že se mu nadržuje apod. Vždycky jsem byla hodně upovídaná až extrémě a všechno jsem rodičům říkala, smála se tak moc jsem se smála. Někdy jsem půl dne nezavřela pusu. Je to asi tak měsíc, co jsem se před nimi uzavřela, nechci jim nic říkat, nemám potřebu se s nimi bavit, oni mi taky nepomůžou, co se týče toho vedení domácnosti, tak uklízím pouze já (hlavní úklidy jako vysávání, koupelna, mytí podlahy, prachu apod). Hrozně mě to tu všechno rozčiluje, chci mít v domě jen pořádek, ale není den, kdybych nepřišla do kuchyně a nepřilepila se k upatlané podlaze, nebo mi pod nohama nekřupali drobky od jídla, nebo by v koupelně nebyly vlasy na zemi apod. Stále studuju, jsem na rodičích závislá. Nechci nic jiného než mít pořádek v domě. Bože já tak nenávidím svého bratra, nedělám nic jiného než, že po něm neustále uklízím a to každý den. Je mi z toho zle. Prosím vás, jsem normální holka. Není to tak, že bych byla blázen, co nesmí mít na podlaze ani smítko, chci jen ten základní pořádek a je to těžké, když je to matce úplně jedno, ona prostě ví, že to uklidím. Někdy mám pocit, že bych nejradši umřela, než tohle snášet.
Milá Kristy, zajímavé psaní o jedné rodince – zajímavé vnímání pořádku – působí to tak, že máš jiný vztah k pořádku, než zbytek familie – zároven vztah k pořádku nějak zásadně ovlivnuje vztahy mezi vámi – působí to na mne tak, že by prosplo to, kdyby jsi bydlela samostatně a dopřála ostatním jejich pořádek/nepořádek a chodila tam na návštěvy. A trochu stranou si řešila rodinou dynamiku – třeba skrze rodinné konstelace, skrze meditace…a pročistila bloky k jednotlivým členům. Zkus přemýšlet, jak by to šlo pořešit, kolik by rodiče mohli přispět… Pokud tedy zůstaneš doma, je třeba spíše řešit své emoce, vím, že budou dost nahuštěné – zkus si se mnou domluvit setkání – lépe tě navedu, jak na to. Přeji vše dobré.
Potřebujete více pomoci?
Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní. Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, neváhejte mne kontaktovat.
Vlastní dotaz
Vlastní dotaz můžete položit v mé online poradně. Přečtěte si přečtěte pár bodů, co tam uvádím ... ať máme podobná očekávání. Pokud chcete odpověď nebo konzultaci na míru, neváhejte mne kontaktovat.
Online semináře a lekce
Nově v nabídce naleznete online semináře - unikátní multimediální lekce, naprosto konkrétní návody a inspirace.