Starší dotaz #5862

Dobrý den. Jsem vychovaná (a mám to i v povaze), že se všechno má udělat hned, a co se slíbí, to splnit za každou cenu. Třeba přijde složenka, a já ji nejpozději druhý den zaplatím. Ale můj manžel to má opačně. Na vše má dost času. Když má něco udělat tak řekne: "Udělám to dýl/odpoledne." Když jdu za ním odpoledne, tak: "Já zapomněl, tak to udělám zítra." Nakonec to udělá za týden, když nejsem rychlejší já. Když jedem od jeho mámy, tak jí slíbí, že až dorazíme domů, zavolá. Ale když mu to nepřipomenu, nezavolá jí, a ona pak vyděšeně volá, zda jsme v pořádku. Horší je, když jde o vážnější věci. Složenky platím já, naštěstí, on má na starost si platit jen paušál, který platí přes účet. V minulosti se dvakrát stalo, že zapomněl, a přišli upomínky. Tak jsem ho seřvala že takhle teda ne, pro něj se nic nestalo, prý se může zapomenout, ale pro mě to je nepředstavitelná ostuda. Od té doby ho kontroluju, zda to platí včas. Ale štve mě, že i když mu faktura dojde začátkem měsíce, on to pořád oddaluje, a často to platí až poslední den v měsíci (říká že to stačí, že přes účet to tam mají hned). Podotýkám že není problém v nedostatku peněz ale v jeho lenosti. Nedávno přišla složenka na pojistku, a tak jsem řekla že jí hned skočíme zaplatit. A on že je čas, že to stačí zaplatit do dvou týdnů. Tak jsem vyštěkla že proč čekat, peníze na to jsou tak se to zaplatí hned. Nebo minulý týden, volala mi jeho mamka s tím, že ji přišla od pojišťovny upomínací sms, že si má stáhnout z internetu nějakou kopii, a že už na to má jen jeden den. Ona počítač nemá, a říkala, že týden předtím o to požádala mého manžela, ale že se na to asi vykašlal. Tak jsem jí to okamžitě zařídila sama, a když jsem pak udeřila na manžela, jestli neměl náhodou něco udělat, koukal na mě nechápavě, a když jsem mu řekla o co šlo, tak přiblble se usmál že zapomněl, a že to nepovažoval za důležité. Nebo chci uklízet, a on mi řekne, ať se na to dnes vykašlu, a uklidím zítra. Jednou mi nebylo dobře, nechala jsem úklid opravdu na druhý den. A to mi řekl, jestli to nechci nechat až na víkend. Jednou měl jít k doktorovi, byl objednaný na úterý. A on pořád mlel že tam jde až ve čtvrtek. Když jsem mu v pondělí říkala ať nezapomene na doktora, pořád tvrdil, že tam jde ve čtvrtek. Až když jsem mu ukázala papír, že je objednaný vážně na úterý, tak udiveně koukal, a že zapomněl. Už mám plný zuby toho jeho věčného "pak, dýl, zítra, až až až, a já zapomněl, atd." Unavuje mě pořád mu všechno hlídat, i to, kdy má v práci školení. Nehledě na to, že ze začátku pořád ztrácel věci, to jsem ho sice odnaučila, ale stejně pořád něco nemůže najít. Pořád zapomíná kde má peněženku, mobil, klíče. Když odchází do práce, ptám se, zda má mobil, peněženku,atd. On mi odsouhlasí že jo, a často se stává, že po chvíli přiběhne vyděšený, že nemůže najít peněženku (i když mi tvrdil že ji má). Je vůbec normální? Já to nemůžu pochopit, vždycky vím co kde mám, a nikdy jsem nic nezapomněla ani neztratila.