Starší dotaz #5879

Takže podle mého to začalo když mi bylo asi 5 let.Mám bratra který mě přesvědčil abych s ním měla sex (je o 4 roky starší)já nevěděla co to je ale souhlasila jsem pak se to ještě dvakrát opakovalo a on mi vždy říkal že to musí zůstat jen mezi námi. Pak když jsme šli k babi na návštěvu tak jsem to zařvala něco v tom smyslu že mi strká penis do pochvi. Přivolali si mě k sobě abych jim to vysvětlila a to jsem zalhala že to je nějaká hra a oni mi to uvěřili a to si myslím že jsem od té doby začala lhát. Pak jsem v 7 letech začala myslet na sebevraždu a to jsem byla jediná protože když jsem to řekla nahlas každej říkal ze svůj život miluje a že by se nikdy nezabyiil atd. Odmalička jsem se kamarádila s Kájou s kterou jsem chodila ven kvůli ní jsem měla všechny problémy a nikdy jsme se od sebe nerozdělili a takhle tak to bylo vlastně i ve škole. Pak ve 13 letech jsme si prozradili že chceme vlastně spáchat sebevraždu a že se sebepoškozuje Ona chodila psychiatrovi ve škole a o mě to kromě ní nikdo jiný nevěděl pak jsme vlastně napsali dopis Kde bylo napsané že chceme spáchat sebevraždu kde a kdy ale to byla sranda pro spolužáka, sním jsme se pak začali kamarádit i s jeho druhým kamarádem. Začali jsme spolu chodit ven a prozradili jsme jim úplně všechno ale oni nám nic, psali jsme si Byli jsme nejlepší parta Řekli jsme jím vše o sebevraždě a sebepoškozování Oni nás litovali zkoušeli nás přesvědčit že život je super že nám je teprve třináct let a že se to změní když budeme dospělí a že všem budeme chybět že to je vlastně od nás sobecký atd. No pak jsme vlastně napsali že už se s nimi nechceme kamarádit za všechno jsme se omluvili a že nám to je prostě líto ale že to tak pro ně bude lepší a oni naopak prozradili že to vlastně chtějí prozradit na policii a že s tím nechcou mít nic společného A že mají strach že by jim zatkli rodiče protože o všem věděli no(nic nikomu neřekli)a to sme spolu navzájem chtěli chodit ale teď ve škole se chováme jak kdyby sme se neznali jako kdyby se nic nestalo ignorují nas ten jeden nabaluje každou holku kterou vidí a na mě se ani nekoukne jsem mu úplně u prdele. Moji rodiče o ničem netuší že mám deprese že se sebepoškozují teda jednou to zjisti a to že našli žiletku a pak jsem jí to musela vysvětlit že jsem se jen zkoušela porezat táta mě zbil a mámě jsem musela slíbit že už to nikdy neudělám (zase jsem lhala).Už se sice ne sebepoškozuji ale po večerech brečím myslím na sebevraždu vše si dávám za svoji vinu jsem pořád unavená večer nemohu usnout ráno nemohu vstát jeden den vůbec nic nesním a dalšíse se zase přejídám nechodím mezi lidi absolutně se nemám ráda a pořád myslím na to co se stalo nejradši jsem doma sama s mim pejskem který mě zvládne na chvíli odreagovat ale ne tak hodně jako kdysi, lidi už skoro nenávidím moje rodiče mám víc nerada než ráda někdy je až nenávidím i když pro mně dělají první poslední ve škole se nezvladnu soustředit přemýšlím o lásce lhaní někomu říct celou pravdu rodičům říct o tomhle, o sebevraždě jak a kdy snažit se zadržet slzy a o těch kamarádech a je toho prostě hodně. Podle mě se zvládnu asi nejvíce přetvařovat ale táta když zajistil že jsem se pořezala tak mi řekl že mě radši zabije on sám než abych se zabila já že jestli se to bude opakovat tak že mě rozmlatí držku natolik že mě nepozná ani vlastní matka. A proto jen mlcím brečím přetvařuji se o všem ví jenom moje kamarádka a můj pes teda kamarádka ví jenom o depresích a o sebevraždě a pes ví úplně ovšem a o něm mám jistotu že to nikomu neprozradí. Už nevím co mám dělat Zkoušela jsem si 7 internetových testu a vyšlo mi že mám silné deprese že bych to měla řešit Ale jakmile to řeknu rodičům tak vy už víte co se stane takže potřebuji radu co a jak, jestli to nějak řešit nebo se utápět v depresi. Věřím že mi poradite . děkuji za odpověď