Dobrý večer. Píšu Vam místo mého přítele. Neodváží se někomu o tom říct. Mě je 17 let a jemu 18 a jsme spolu už přes rok a čtvrt. V poslední době se zvýšila frekvence našich hádek a nepokojů. Tohle období je pro nás velice těžké. A já sama mám psychické problémy. Nedávno se mi přítel svěřil že neví jestli mě miluje.. že to necítí jako pocit.. jakoby přemýšlel jen přes hlavu a necítil pocity vnitřně… prý mě bere třeba jako člena rodiny ale zároveň nějak ví že jsem jeho přítelkyně. Je velice těžké popsat tuto situci.. necítí vůči ostatnim empatii a ani soucit.. Necítí skoro žádné emoce a nebo jen chvilkove a pak si nepamatuje jake je to mít danou emoci. Je posedlý tím být pro ostatní pefektnim, hlavně pro rodinu co se týče známek a chování . Ptala jsem se jej zda mu rodiče v dětství kladli na srdce že chlapi neplacou, ze chlapi neprojevuji emoce a musí být tvrdí, zda a něj rodiče nebyli tvrdí.. říkal ze ne. Můj přítel neni ani jedináčkem ale je takovy lehký mamánek. Tvrdí o sobě že je velkým flegmatikem.když se něco děje tak je mu to za chvili vlastně fuk. Taky se nazývá narcisem. Často myslí jen sam na sebe ale neuvědomuje si že musí brát třeba i ohled na mě a na mé city a že ve vztahu není důležite jen to co cítí on. Přítel má také snížený prah bolesti. Nemá téměř žádný… Když ho něco bolí jeho reakce je smích. Či vysmíváni nebezpečí a provokace. Většinu negativních emocí cítí ale co se týče těch hlubších tak to je oříšek. Jeho vášní je kolo a běh.. rad prý vyvíjí fyzickou aktivitu jelikož při ní něco cítí.. také má kamarády a nestrani se nějak společnosti. Ale zase to není typ co by chodil po klubech a na různé akce. On je velice inteligentní v poměru k dnešním hochům. Ale trápí mě hlavně ty jeho emoce. To co říká fakticky bolí a neslučuje se s tím co podvědomě dělá, sám od sebe mě políbí, obejme, a když se děje opravdu nějaká vyhrocená situace tak napíše třeba mojí sestře aby na mě dohledla abych si nic neudělala. Přijde mi lehce emočně oploštěly .. myslela jsem si že se z něj vyklubal schizoid ale po prostudování tehle laické "diagnozy" jsem dospěla k závěru že to nebude ono. Koukala jsem se nějaký čas po internetu, různých forech a stránkách jaké diagnozy by mohly na něj sedět ( emoční oplostelost, Alexyithymie,schizoid,Nacistická porucha osobnosti, sociální tupost, slabá anhedonie) ale nikdy na nej nesedělo nic přesně a vždy tam byl nějaký opak. Co se týče našeho sexuálního života tak je pestrý a partner je při chuti. Jsem vysoce emočně inteligentní a velmi naruživá dívka, ale teď moc chuť na sex ani další věci nemám, potřebuju vědět že ke mě můj partner cítí lásku..tak jsem mu řekla že dokud si nebude jisty zda mě miluje, tak s ním spát bohužel nedokážu. Chci mu pomoct, řekla jsem mu ať se alespoň svěří jeho matce (má s ní dobrý vztah) šlo vidět že se bojí ale řekl nakonec že se k tomu zkusí dokopat. Když jsem se ho po pár dnech zeptala tak řekl že nee, že to řešit nechce. Že by raději uběhl maraton. Také jsem mu nabídla že můžeme jít oba za psychologem, a když zamitl i tohle tak jsem nabídla že napíšeme do nějaké online poradny společně což taky moc nechtěl. A teď se skoro o tom nechce bavit. Říká že si přijde jak u křížového vyslechu, i když to tak není. Přijde mi že je citlivý na svou osobu a každé řešení nějakého problému bere jako útok. A jeho rekce bývá takova že před problemem uteče a zamete jej pod koberec. Jenže před timhle neuteče a on si to zatím neuvědomuje. Ptal se mě zda nechci ukončit náš vztah.. sice rozum mi říká uteč jelikož to je hodně velká psychická zátěž i pro mě.. ale pocity říkají že ho miluju a že bych mu měla pomoct, že mu chci pomoct jelikož mi na něm hodně záleží a cítím že by mohl být ten pravý, i když je mi 17 a zní to pošetile až naivně. Sama ho dokážu dost pochopit. Přítel ale tuhle tu "vadu" pokládá za výhodu v životě. (spíš se to snaží sám sobě vsugerovat jelikož chce být perfektní a proto to asi nechce s někým řešit, obzvlášť ne s matkou) Ale sám si neuvědomuje že se to bude jen zhoršovat.. a že pak s nim normální žena nezůstane a uteče.. a on bude sám a bude si uvedomovat že mu nikdo nebude už moct porozumět a sotva pomoct. Bohužel na svého přítele nemůžu skoro vubec tlačit jelikož se stáhne. Sama jsem trpěla nekolik let těžší depresí ale přijde mi že se to najednou tak zmírnilo až mam pocit že konečně po dlouhé snaze vymizela. Teď vím že vydržím opravdu dost jelikož sem za život řešila takové věci ktere si dospělí nemyslí že bych se s taovymi problémy mohla setkat v mém věku.. a proto vím že mu zvládnu být tou nejlepší oporou… ale táhnou celé břemeno za oba doopravdy nemůžu. Chci mu nějak pomoct jelikož vím že tohle se nevyřeší samo a jak fatální to má dopad na jedince a jeho vyvoj, jak psychický tak také i fyzický a nejen na něj ale i na okolí postupem času. Jediné na co trpím už je jen podle mě "nezvladnuty afekt" ve kterém se projevují sebedestrukční sklony. Tento muj afekt se bohužel v našem vztahu projevil dvakrat a přítele dosti polekal a myslel si že jsem cituji "psychopat". Teď sám pochopil a oba jsme na to přišli že právě ty jeho problemy ve mě hromadí stres, hněv, smutek a bezmocnost, jelikož je nechce řešit ale ovlivňují i můj život a potom co se pod pokličkou hromadí nějakou dobu pára a mé nervy rupnou .. Bohužel poté nastává nezvládnuty afekt. Je zřejmě hloupé a pošetilé aby si člověk určil diagnozu sám ale všechno na mou osobu bohužel sedí a projevuje se tak. Takže pokud by se partnerův problem začal řešit mohli by jsme mít harmonicky vztah bez "italské domácnosti" Chtěla bych poradit co s ním mám dělat. Co by bylo na místě. Jak k němu přistupovat a jak jej nejlépe přesvědčit aby to začal řešit. Nemůžu to totiž za něj vyřešit já. Už teď mě to hodně trápí. Jsem několik dnů zamlkla a plačtivá. Furt nad tím přemýšlím. A mé okolí si toho začíná všímat..nemam se komu jinému svěřit. Rozchod není ideálním řešením, vlastně není řešením.. mě by to psychicky položilo a on by se v tom nadále utápěl. Nejde tomu jen přihlížet. Předem děkuji za odpověď.
Milá Boruvko, je patrné, že se o duši svou i partnerovu zabýváte. Hledáte diagnosy a hlubší souvislosti… Budete muset ještě pokračovat v rozvoji ve vztahu k sobě… v práci na svých emocích a na své závislosti na vztahu… a uvědomění, že partnera nepřevychováte… Držím palce.
Potřebujete více pomoci?
Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní. Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, neváhejte mne kontaktovat.
Vlastní dotaz
Vlastní dotaz můžete položit v mé online poradně. Přečtěte si přečtěte pár bodů, co tam uvádím ... ať máme podobná očekávání. Pokud chcete odpověď nebo konzultaci na míru, neváhejte mne kontaktovat.
Online semináře a lekce
Nově v nabídce naleznete online semináře - unikátní multimediální lekce, naprosto konkrétní návody a inspirace.