Starší dotaz #5971

Dobrý den, Jsme spolu s přítelkyní skoro 3 roky. Na začátku bylo vše perfektní a dokonalé, tak jak to bývá v počátku v tomto zamilovaném opojení. Pak jsem však z nějakého důvodu začal být cholerický. Vše mi začlo vadit, když se mi něco nepovedlo sváděl jsem to na ní a i jsem na ní často křičel. A přitelkyni to bylo pochopitelně líto a často i plakala. Sám nevím, proč jsem byl tak výbušný a podráždený. Nechoval jsem se tak zle jen k ní ale také ke své rodině či ke svým rodičům. Kdokoli se mě na něco zeptal, tak jsem odpověděl rozčíleně. Vůbec nevím, proč jsem se tak choval. Často mě to mrzelo hlavně kvůli mé přítelkyni. Musel jsem se změnit už jen kvůli ní. Začal jsem být klidnější. Ovšem po čase se u mě začala projevovat úzkost, panika, začal jsem mít takové ataky. Bylo mi mizerně. Rozhodl jsem se jít na psychiatrii, kde mi paní psychiatrička diagnostikovala Panickou poruchu a nasadila léčbu antidepresivy. Právě i předtím vadilo mé přítelkyni, že jsem si furt stežoval, že mi je špatně. Už jí to nebavilo pořád poslouchat. Nedivím se jí, ale nemohl jsme si pomoci bylo mi fakt mizerně. Když mi právě pak paní psychiatrička předepsala antidepresiva, tak přítelkyně řikala, že aspon budu klidnější a nic mě nerozhodí. Předtím mi však řikala, že nejsem normální, že nokoho takového nezná. Prý, že jsem jak blázen. Nicméně antidepresiva začali zabírat a mé záchvaty, musím zaklepat zmizely. Musím ješte dodat, že trpím i OCD už od mého dětství, kdy mi umřel dědeček. To bohužel přítelkyně také nechápe. No dříve jsme se tomu spolu smály, ale postupem času jí to začlo vadit. Naštěstí i to se mi podařilo omezit. Ale zpět k věci. Když jsme spolu, tak se jí prý vůbec nevěnuju. Stýkáme se převážně o víkendech, protože přítelkyně studuje VOŠ dětskou zdravotní sestřičku a do toho pracuje na poloviční úvazek jako sestra v ústavu péče o seniory. Její práce jí baví, někdy si bere i směny o víkendech. Řiká, že se budem na sebe aspoň víc těšit. Když jsme spolu jsem klidnější a jsem rád, že je vedle mě. Plánujeme spolu výlety, jezdíme na wellnesy a tak. Předevčírem mi však oznámila, že má v sobě takové pocity. Honí se jí v hlavě, že se chce semnou rozejít, ale pak zase že nechce. Prý nemá jasno. Řekl jsem jí, že to nebudem řešit přes telefon, ale že si promluvíme o tom osobně. Včera jsme spolu o tom hovořily a řekla mi v podstatě to stejné jako předevčírem. S tím, že by potřebovala nachvíli abysme spolu nekomunikovaly a nestýkaly se. Ptal jsem se na důvod a odpověděla mi, že pořád nějak doufala, že se kvůli ní změním, že se budu chovat jako na začátku. Prý mě teď ovlivňují ty léky. Opět plakala, protože když se začnem bavit o něčem vážném tak začne plakat. Je velmi citlivá. Ale to jsem i já, jen to nedávám najevo před ní. Opět mi řekla, to že jí vadí, že se jí nevšímám, přitom jí hladím, držím a několikrát jsem jí řekl, že jí miluji, že ji miluji víc než sebe. Řikala mi, že se takhle už cítí čtvrt roku a že jí to už nebaví. Že mě miluje ale hlava jí řiká, ať se semnou rozejde. Také mi řekla, že se jí hnusí přímo jak se chovám a co dělám. Někdy mi přijde, že chce abyto bylo jen o ní, její příběh ideálního vztahu a co řeknu já je špatně. Na to mi odpověděla, že si takový ideální vztah vysnila. A prý je divná asi. Tak nevím co si o tom myslet. Záleží mi na ní a miluju jí. Vadí jí když jsem na mobilu, když je semnou. Ona ovšem také příjde a posadí se a kouká do mobilu. Vadí jí i když jsem na PC a to jak před ní tak i když spolu nejsme, že jí odepisuju dlouho. Pak je tu ješte jedna věc. Něco jsem potřeboval vědět,když jsem byl na cestě v Praze a vzpoměl jsem si na jednu mou kamarádku z minulosti, která bydlí v Praze. Přítelkyně se urazila, byla naštvaná, že sem jí prý zatajil, že jsem napsal své kamarádce. Pak se stala ješte věc, že jsem začal bavit se svou expřítelkyní, ale normálním smyslu tak jak se baví například dobří kamarádi. Pak jsme se třeba zaye dloubo nebavily. Nepřišlo mi to nějak důležité říct své přítelkyni hned, že jsem se bavil se svou expřítelkyní. Nicméně jsem jí to tedy řekl o pár dní později a opět jak se říka byl oheň na střeše. A to mi také včera vpálila, že mi několikrát řikala, že si to nepřeje a stejně jsem to udělal a to prý v sobě má půl roku a pořád to má také v hlavě. Když někdo napíše nebo se baví s ní, tak mi to hned oznámí. Ja jí to prý neříkám, zatajuji a lžu. Už si nevím rady. Miluji jí a jsem rád s ní