Starší dotaz #6012

Zdravím vás, přišla jsem se svěřit s mýma pocitama a trapení a vlastně že vším, co se teď odehrává pouze ve mě. Vím že nikdo tohle za mě nevyřeší, ale chtěla bych vědět co si o tom myslíte a vaše názory nebo zkušenosti . Pokusím se to napsat tak aby jste mě pochopili A předem se omlouvam bude to dlouhé. S přítelem jsme spolu 5 let 4 roky spolu bydlíme ( v garsonce) , půl roku jsme zasnoubený a budeme se stěhovat do nového bytu . Vztah byl ze začátku velmi krásný , byla jsem hodně zamilovaná a závislá , žarliva na pritelovi a myslím si to i teď . Ze začátku vztahu jsem si říkala konečně to je poradny kluk/chlap , vlastně kluk mých snu pěkný chytrý moc šikovný , cítila jsem respekt z nej a že je to ten pravý . Po 9 měsících vztahu přišly stejné pocity “myšlenky “ co mám teď uzkost strach že přítele nemiluji nesla jsem to velmi depresivně trvalo to půl roku každý den pláč strach měla jsem nově nasazenou HA v te době na střední škole mi bylo řečeno školní psycholozkou , ze je to z hormonu než se srovnaji . Po půl roce to odeznelo . Pak přišlo nádherné období , velmi krasné byli jsme spokojený oba dva cítila jsem úplně to vnitřní pouto mezi námi , mohli jsme za sebe dokončovat věty , jak jsme si rozuměli . Rozumíme si i teď , ale je to jiné díky tomu co prozivam pak přišla krize z přítelovi strany . (Asi po 2-letech ) Vztah ho nenaplnoval prý jsme spolu nic nedělali , v tu dobu jsem nechodila s nim do fitka vlastně jsem opravdu nic nedělala žádný koníček jen upjata na přítele. A celkově ho všechno štvalo práce atd…Trvalo to 3 dny , byli jsme bez sebe pak se vrátil uvědomil si omluvil se , prý toho na nej bylo moc . Strašně jsem trpěla . Pak opět nádherné období až do teď , velká spokojenost , byla jsem strašně šťastná cítila jsem strašnou lásku a neustálou potřebu se starat o přítele . Vidina kdyby se pritelovi NEDEJ BOŽE něco byla bych sním, opravdu velmi velká láska . Žádné hádky , celkově se přítel hodně změnil k lepšímu Dříve hodně diskotéky a ovlivňování kamaradama. Pritelovi je 25 mě je22. Hodně se zklidnil, samé výlety dovolené prostě vztah jaký má být až do teďka . Od nového roku , s nástupem menstruace která byla najednou velmi silná (ze začátku užívání jen špinění) nyní velmi silná , bolestiva celkově jsem byla oslabena bylo mi zle točila se mi hlava (mám opět novou HA 10 mesic a stavy mi trvají 3 měsíce s nástupem té menstruace ) jako bych přestávala cítit lásku z ničeho nic ? Jako by mi někdo/něco tu lásku ze mě vysával já se s tim musela smířit ale nechtěla to tak ( nevím jak jinak to popsat aby jste mě co nejvíc pochopili) díky tomu mám strašně silné úzkosti deprese pláč strach obavy ..v lednu jsme spolu 5 let a já najednou cítím strašné prázdno , vnitřní hlubokou nespokojenost něco mě vnitřně užírá mam strašnou úzkost a ty myšlenky že mám strach , že přítele nemiluj že se rozejdu že se zamiluji do někoho jiného a přítele opustim cítím strašnou lítost , strach a vinu …K přítelovi se chovam stejně , mám neustálou potřebu se ho dotýkat . normálně se spolu bavíme smějeme se navzájem si pomáháme . Sex tak 1 -2x týdně ale někdy jen 1 za 14 dní. Ale nedokážu si vysvětlit ty pocity prázdnoty hlavně že to je ze dne na den. Přítel nic neprovedl ani já jemu nic se mezi námi nestalo . Přítel je velmi pozorný hodný se vším mi pomůže . V červnu mě požádal o ruku a já v sobě opět probudila tu prvotní zamilovanost a uvědomila jsem si jak je úžasný . Koupili jsme nový byt , větší do budoucna i s dětským pokojíčkem. Ještě před Silvestrem jsem byla úplně v pohodě , vnitřně , šťastná spokojená ještě jsem koukala a vybírala dovolenou kam pojedeme těšila jsem se a organizovala co a jak bude v novém bytě a teď jakoby nemám chuť nevím jestli se těším… ale chci s přítelem být a rozcházet se nechci a chci to být zase já …. Od nového roku mám strašný blok opravdu z ničeho nic strašné vnitřní prázdno, díru najednou mi přišlo všechno tak reálné jako bych se od “někud” vrátila do reality . Nic mě nebaví , netěší . O Silvestra jsme dostaly klíče od toho nového bytu a rekonstrukci jsme začaly hned ten den strašně jsem se těšila Ještě si pamatuju , jak jsme se s přítelem o Silvestra trošku chytli kvůli maličkosti a já strašně brečela a bála se , protože jak se říká jak na nový rok tak po celý rok. Bála jsem se že se náš vztah nějak pokazí, něco se stane , rozejdem se a ono jak kdybych to opravdu zakřikla a je to tak jen z mojí strany . Je pravda že už 4 roky jezdíme skoro každý víkend do práce , v týdnu máme svoji práci a o víkendu společně jako promotéři. Sem tam nějaký víkend máme volno , jinak jsme pořad v práci . Vlastně takový stereotyp ale nějak mi to nevadí ani pritelovi . Každý den , koukám a čtu různé články o dlouhodobých vztazích celkem to tak moje příznaky naznačují jestli nejsme ve fázi přechozeného vztahu ale jen z moji strany a přítel to prez všechny starosti ohledně nového bytu peněz atd nevnímá ? Nebo podvědomě vnímám , že se budeme stěhovat , je to pro mě něco nového a je to můj první nejdelší vztah. Přítel je v pořádku je to jen z mojí strany . Celkově jsem ztratila chuť do života nic mě nebaví mezi lidma nemám moc náladu vše mě otravuje .. Velmi mě to trápí příčí se mi to neustále mám černé myšlenky jak ho už nemiluji jak se sním rozejdu , že se zamilují do někoho jiného nebo dokonce že už jsem zamilovaná např. do mého šéfa , se kterým se vídám teď max 2x do měsíce když přijede na kontrolu . Jinak se o nej nezajímám kde je skym je co děla a proč . Najednou se mi začínají vracet vzpomínky všechny vztahy/kluky co jsem měla a jakoze mi chybí a ze se k nim vrátím …přitom nic z toho nechci chci mít krásný vztah jako jsem měla do teď … no celkem dost šílený a díky takovým myšlenkám já mám silné úzkosti deprese a strach že to tak je .V práci brečím doma když jsem sama je to lepší a když jsem s přítelem je to takové cele utlumené . Všechny ty myšlenky jak to říct mi přijdou jako pravdivé, že to tak prostě je … Ale mám dost i fyzických příznaků delší dobu tak 3-4 měsíce jsem nervózní , nevrlá už delší dobu se v noci probouzím pravidelně v rozmezí od 2-4 hodin ráno . Jsem spocená neustále mám pocit úzkosti na hrudi , který mě doprovází ve dne v noci i ve snech . Neustále se potím i když jsem v klidu a jen lezim /sedím .Občas mám i pocity úplně jako když to nejsem já , že jsem v cizím těle . Občas většinou ve sprše mám pocit jako že zešílím nedokážu ten pocit popsat . Tyto dva pocity už mám delší dobu cca 5-6 let . Píšu je proto , že třeba s tím můžou souviset . Přijde mi ze všechna ta moje láska a ty pocity jsou jako přikryté tím pocitem úzkosti ,a já to nevnímam že to je taková poklička ta úzkost . Hluboko v sobě cítím k pritelovi takový magnet , že on má proste v mým životě a srdci speciální místo. . Minuly týden jsem byla doma sama a samozrejmne v moji hlavě to všechno jede automaticky nejde to zastavit a najednou jsem začala mít pocit jako když teď jsem s někým cizim a můj přítel by mi jako chyběl . Cítila jsem velmi silnou úzkost na hrudi , jakoby mi měl vyskočit z těla . Že zešílím …Přijdu si jako blázen . Celkově se už neupravuju , dříve jsem se hodně malovala upravovala chtěla jsem se líbit sobě , pritelovi a i ostatním ale teď si udelám drdol a jdu do práce je mi to jedno nějak . Ale přece si říkám , ze bych se chovala úplně jinak , kdybych nemilovala . Kdybych přítele nemilovala už po těch prvních stavech , tak by jsme spolu nebyli 5 let zasnoubený a s nově koupeným bytem s dětským pokojíčkem do budoucna ..Nedokážu si to představit s někým jiným , mám ho jako vžitého ty deprese mam z těch černych myšlenek ale ta příčina by mě velmi zajímala . Prepadava mě to hlavně když jsem v práci , nebo na cestě do práce doma jen občas většinou když jsem sama . S přítelem je to dobrý celkem . Neutíkam z domova nemám potřebu vyhledávat někoho jiného , ale nic mě nebaví nikam nechodím jsem jen v práci nebo doma s přítelem a nebo jdu občas do fitka nebo k mamce . Pravda je že jsem takové pocity měla během vztahu 2x ale vždy hned odezněly a nebyli tak intenzivní a co si vzpomínám bylo to před menstruaci nebo během období kdy jsem to měla dostat a protože jsem si řekla , že je to z té HA tak to odeznělo. Prostě si nedokážu vysvětlit najednou ten blok z ničeho nic . Pochopila bych sama kdyby se mezi námi něco stalo , ale bylo a je všechno v pořádku . Je to jen ve mě , ale nedokážu s tím pracovat .Je to jak začarovaný kruh , mele se to ve mě páté přez deváté . Jako bych si to všechno tak vsugerovala do sebe a do mojí hlavy , že to tak cítím . Prosila bych tedy názor jestli toto není jen výplod moji hlavy. Nedokážu si to vysvětlit . Zda je to po 5ti letech třeba normalní krize vztahu a já jen jak je to první nejdelší vztah tak to neznám ale v tom případě bych to teď zažívala poprvé nemela tyto stavy dříve Ještě připíšu minuly rok na Silvestra mi zemřel tatínek a já se takhle necítila jako se cítím teď , . je mi teď opravdu strašně … omlouvam se za tak dlouhý popis . Předem děkuji za odpověď . Hezky den.