Starší dotaz #6049

anonym Personál zeptal se před 6 roky

Dobrý den, je mi 34 let a jsem v 7. měsíci těhotenství. Doma máme zdravého téměř 7-letého syna. Všichni tři se na miminko, které je dlouho plánované a chtěné, těšíme. Těhotenství probíhalo až do poloviny března zcela bezproblémově. Všechna preventivní vyšetření byla v pořádku a my se těšili na zdravou holčičku. Chodila jsem do práce, vše jsem zvládala a začínala pomalu chystat pro malou výbavičku… Zlom nastal v půlce března, kdy naprosto nečekaně pan doktor zjistil závažnou komplikaci. Na rovinu nám řekl, že nám nedokáže říci, zda miminko zemře ještě ve mně nebo po porodu anebo bude schopno po nějakých operacích relativně normálně žít. Od té doby jsem byla zařazena do skupiny vysoce rizikových těhotných. Chodím každý týden na kontroly a velmi špatně celou situaci zvládám. Před synem, kterému jsme o těhotenství řekli už po velkém genetickém ultrazvuku v 5. měsíci, se snažím být silná. Ví, že je holčička nemocná a že se s lékaři budeme snažit, abychom ji uzdravili a uděláme všichni vše, co je v našich silách. I jeho to velice vzalo, neustále se mě ptá, jak mi je, jestli mě nebolí břicho a jestli sestřička kope. Obecně jsem zastáncem toho, když se s dětmi jedná na rovinu (samomzřejmě na jejich vývojové úrovni a podle rozumových schopností), ale teď si trochu vyčítám, že jsme ho do tak citlivé věci zatáhli. Od té doby, co víme tu informaci, špatně spím, v noci se mi zdají noční můry, s brekem se probouzím. Přehnaně se sleduju (pohyby, píchání v břiše, tep…). Musela jsem přestat chodit do práce, která mě velmi bavila a přestože mám ještě práci z domu a studium, které si dodělávám, doma mám až moc času nad vším přemýšlet. Hodně času trávím sama. Sžírá mě velký strach, jestli dcera v ten daný okamžik je ještě mezi námi a také mě děsí představa, že se mi třeba narodí a hned potom umře. Těsně před kontrolami jsem vždycky na hraně infarktu a zhroucení. Když je vše relativně v pořádku, se zase na pár hodin uklidním, ale pak se zase pocity úzkosti vrátí. Nejhorší je, že nejde nic dělat, jen čekat. Ta bezmoc mě úplně ničí. S manželem někdy pláčeme celé hodiny (v době, kdy syn spí nebo není doma). Mluvit o tom ale nechce. Omlouvám se za dlouhý popis svých problémů, ale musela jsem se někde svěřit, a poprosit o radu, jak svůj strach a úzkost zvládat. Vím totiž, že klidná maminka je pro dítě velmi důležitá (a o to je má úzkost ještě větší, protože se uklidnit neumím a vím, že tím malé škodím). Děkuji za rady, K.

1 Odpovědi
Mgr. Radana Rovena Štěpánková Personál odpověděl před 6 roky

Milá Konstatinko, bohužel příroda je někdy krutá. Tentokrát se to týká přímo vás, proto nezbývá nic jiného, než se ptát, co vás to má naučit. Témat se nabízí mnoho – přijmout pomíjivost … žít okamžikem … naučit se vděčnosti … unést svou bolest a žít tady a ted… Poděkujte té bytosti za zkušenost, že si vás vybrala pro takovou zkušenost… a dopřejte ji svobodnou cestu… přijměte, že jsou pro vás přijatelné různé varianty vývoje… Kruté, ale jiná cesta není… Bohužel nerozumím přesně vztahu s manželem… kam odchází? jak je to mezi vámi? to je důležité pro život tady a ted.

Potřebujete více pomoci?

Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní. Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, neváhejte mne kontaktovat.


Vlastní dotaz

Vlastní dotaz můžete položit v mé online poradně. Přečtěte si přečtěte pár bodů, co tam uvádím ... ať máme podobná očekávání. Pokud chcete odpověď nebo konzultaci na míru, neváhejte mne kontaktovat.


Online semináře a lekce

Nově v nabídce naleznete online semináře - unikátní multimediální lekce, naprosto konkrétní návody a inspirace.