Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, jestli je normální to, co už tak poslední rok pociťuji. Je mi 18 let. Před rokem až dvěma jsem měla velmi stresové období, kvůli rodině, která mě v té době tak zrazovala, že mi to lámalo srdce, a i kvůli špatně se vyvíjející lásce, která mě dalo by se říct, úplně "dodělala" ještě potom. O letních prázdninách minulý rok jsem se rozhodla zbrchat, začala jsem číst knížky na psychologické bázi abych si začala víc rozumět a abych dokázala pracovat na sobě, rozvrhla jsem si prázdniny tak, aby byly smysluplné a zažívné, aby mě bavily a zároveň naplňovaly. Dokonce jsem se o těch prázdninách seznámila se svým nynějším přítelem, kterého mám opravdu moc ráda a dělá mě šťastnou, I s rodinou se to jakžtakž urovnalo, ale s matkou se občas pohádám, protože jsme v morálce a nějakých názorech docela rozdílné. Hodně mě zradila před těmi 2 lety, kdy jsem odešla z domu k babičce a dědovi, kde jsem od ní chtěla mít klid, ale rozhodla se mě tehdy zničit i v jejich očích, což se jí naštěstí nepodařilo úplně, díky tomu že jí prokoukla má babička, ale můj děda bohužel taky není úplně normální a snažil se využít mou zranitelnou pozici v této době, protože on měl to hlavní slovo, jestli u nich budu moct zůstat. Chtěl mě vydírat intimními věcmi a tak jsem se radši dobrovolně vrátila zpět domů k mamce. Po té se stala ještě věc s nešťastnou láskou k mému vrstevnikovi, kdy jsem se na něj velmi upoutala, což se později ukázalo jako velmi špatné, protože byl velmi falešný a tak.. Ale to už mám za sebou, tedka žiji tak, jak se mi dříve ani nesnilo, mám skvělého přítele, daří se mi ve studiích na gymnáziu, mám dobré přátele. Ale teď ten problém; když jsem třeba sama, jakože se mnou není přítel ani žádná kámoška či kámoš, tak se cítím hrozně sama a trápím se. Stává se to docela často a mám asi úzkost nebo já nevím co to je.. Nevím co s tím, jak se toho můžu zbavit? Dřív jsem nic takového nepociťovala, jsem, dalo by se říct, spíše introvert a nikdy mi nevadilo trávit čas o samotě, protože koníčky v kterých jsem již na vyšší úrovni (malba,kreslení, psaní atd.) jsem byla schopna dělat několik hodin o samotě a nemívala jsem potřebu s někým pořád být, ale poslední dobou tím vyloženě trpím, musím se občas strašně přemlouvat, bojovat sama se sebou a říkat si že je to v pořádku, že nemám důvod se tak cítit. Nějakou radu prosím :) děkuji moc za případnou odpověď :)
Milá Adelko, život je tak trochu dřina, což ;) ? Milá Ado, s existenciální samotou se potřebujeme vyrovnat – když to dokážeme – jsme silnější … u tebe ten pocit souvisí s nezpracovanou bolestí z nehezkých vztahů v rodině … můžes si přečíst knihu Skrytá symetrie lásky a pak zajít třeba na konstelace, spojit to s technikou EFT… držím palce…
Potřebujete více pomoci?
Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní. Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, neváhejte mne kontaktovat.
Vlastní dotaz
Vlastní dotaz můžete položit v mé online poradně. Přečtěte si přečtěte pár bodů, co tam uvádím ... ať máme podobná očekávání. Pokud chcete odpověď nebo konzultaci na míru, neváhejte mne kontaktovat.
Online semináře a lekce
Nově v nabídce naleznete online semináře - unikátní multimediální lekce, naprosto konkrétní návody a inspirace.