Starší dotaz #6084

Dobrý den, proč sem píši. Zkouším to zatím takhle , třeba mi to pomůže, a povíte mi jestli bude lepší si najít i osobního psychologa. Tak k věci. Potřebuju si popovídat nebo alespoň aby mě vyslechl někdo, kdo mě vůbec nezná. Takové ty kamarádske rady moc nepomáhaj a tak se vším bojuju uplně sama, a začínam pociťovat,že to pomalu přestávam zvládat. Moje dětsví než se rodiče rozvedli bylo mýma očima, bylo fajn. Poté co se rozvedli jsem každý rok s mamkou bydlela v jinem městě, v jiném bytě dokonce nějakou dobu v mé pubertě i v 1+1 s babičkou a dalšimi třemy členy rodiny.takže nic moc. Mamka na mě dle mého názoru kašlala, střední školu jsem nedodělala, mou prioritou bylo co nejrychleji si najít práci a postavit se na vlastní nohy. V 18 ti letech jsem poznala kluka,zdalo se že to bude láska jak hrom, po pár měsícíchmě začal psychicky ublizovat a casem i fYzicky, nic hrozného. Ale ublizovani to bylo . Po 3 letech jsem to nakonec ukoncila tak , ze jsem ho pri rozchodove fazi podvedla s jeho kamaradem, a ja si rekla ze to je moje nejvetsi sance odejit. Nasla jsem si byt ale i presto mam spatne svvedomi i presto co vsechno mi delal, si to davam za vinu ja. Ted uz mam pritele , jsme spolu par mesicu , ale klape to. Co tim chci ric je to, ze se nemam o koho oprit, podle vsech kolem me jsem ja ta spatna, kdyz se nekomu sverim zacina mi byt neco vycteno ikdyz vim ze nepravem, presvedcujou me o svoji pravde. O mamku se taky nemuzu oprit. Ta ma dokonce meho byvaleho uz je to asi vic jak pul roku vystavenou fotku . Mrzi me ze i ja ktera jsem pro mamku udelala vse, jsem na to doplatila , vlastne jsem doplatila nad vsim. Denne usinam se soatnym svedomim, se slzami v ocich z toho , ze se nemam na koho obratit, denne vidim ty soat e okamziky, kdy me muj byvaly prohodíl skoro celym bytem, kdy me slovne ponizoval , nikdo mi za celou dobu nepomohl. Je toho spoustu co ve me je a ja to potrebuju dostat ven. Bohizel mi to takhle moc nejde. Ráda bych od vas slysela jak si s timhle tim vsim poradit. Je mi 22let a vim ze na me toho uz je proste moc, nezvladam svoje myslenky, nevim jestli jsem stastna nebo smutna, nevim jestli dokazu vubec jeste ne o k nekomu citit. Apodobne. Ja vám předem děkuju za odpověd ikdyž to asi nedava hlavu ani patu. Přejí hezký den. A.