Starší dotaz #6094

Chtěla bych se Vás zeptat na Váš názor popř. radu. S manželem jsme spolu přes 8 let z toho něco málo přes rok svoji.Máme spolu 3-letého syna. Ze začátku vztahu bylo vše perfektní a věděla jsem,že tohoto muže si chci jednou vzít a zestárnout s ním…po asi třech letech přišly první hádky,každý jsme začali mít své zájmy a defakto jsme spolu nemuseli ani nijak komunikovat..postupem času jsem si všimla,že skoro všude chodím sama a přítel hraje hry..nijak jsem to neřešila a možná byla i ráda,že mi nestojí za zadkem… samozřejmě doma jsem vše stíhala bez jeho pomoci… Jakmile se nám narodil syn tak jsem si začala uvědomovat,že jsem na všechno sama a často jsem se cítila jako uklízečka,kuchařka,pradlena apod..samozřejmě nedoceněná…když jsem tehdá přítele prosila ať se vezmeme abychom byli úplná rodina tak mi z nechutí kyvl,že teda to divadlo nějak přežije…pořád jsem si myslela,že jsme fungující rodina kde to sem ta skřípne a byla jsem smířená se svou budoucností. Ale teď nastal zvrat…poznala jsem jednoho muže,který je velmi pozorný,zajímá se o to jak se mám,co bychom spolu mohli podniknout ve volném čase např. různé výlety…nejde ani tak o toho muže ale spíš o to,že mi otevřel oči v tom směru,že už vlastně dlouho nejsem ve vztahu/manželství opravdu štastná…a teď nevím zda je to chvilkový moment který se uklidní a nebo jestli se mám zajímat o to co opravdu chci a co mě bude činit šťastnou… Ještě upřesním to,že jsem velmi společenský člověk,který ma rád lidi kolem sebe zatímco manžel by nejradši byl jen doma a v práci..a společné výlety nebo dovolená pokud se sem tam zadaří tak je věčně nabručený… Budu ráda za jakoukoliv radu. Děkuji mockrát Jacky