Starší dotaz #623

Dobrý den, mám takový problém a nevím na koho se s ním mám obrátit. Jsem studentka 3. ročníku medicíny a dříve být doktorkou byl můj jediný sen. Jenomže každé zkouškové je to stejné, chytají mě úplně záchvaty úplného breku a beznaděje, přitom, když se to snažím analyzovat proč vlastně brečím tak nevím- nevím jestli je to z toho, že se mi zdá, že si to co se učím nepamatuju, nebo z toho, že se musím celý den učit a už si do hlavy nechci cpát spousty názvů a nejraději bych už někde pracovala abych se toho nemusela tolik učit. Každé zkouškové chci opravdu odejít ze školy, protože i když to byl můj sen být doktorkou, tak teď si dovedu představit, že mě budou bavit i jiná zaměstnání. Momentálně bych chtěla ze školy odejít, ale všichni mě přemlouvají, že jsem chytrá, že mě na zkoušce vyhodili jen jednou a jinak se mi všechno daří, jenže nikdo neví, jak se opravdu cítím. Když zase skončí zkouškové období a všechno je za mnou tak zase zůstanu na škole- dostanu se zase do toho koloběhu a doufám, že další zkouškové bude lepší, nějak během semestru nemám odvahu s tím vším skončit a jít si hledat práci. Pořád mě trápí otázka: Jakou si jen najdu práci?a bude se mi tam líbít? nebudu pak litovat toho, že jsem odešla ze školy?a proto zůstávám, a ta původní motivace, že jsem chtěla pomáhat lidem se nějak postupně vytrácí. Prosím poraďte mi co s tím mám udělat nebo aspoň kam se s tím mám obrátit, když ani sugesce typu zvládnu to a psaní seznamů pro a proti mi nepomáhá. moc a moc děkuji