Starší dotaz #667

Dobrý den, mám problém se svojí matkou. Mě je 22 a matce lehce přes 50. Většinou je vztah mezi námi v pohodě, jsou ale chvíle, kdy mám chuť si sbalit kufr a odejít z domu-stále bydlím u matky, studuji. Když jsme například byli u jejích rodičů a já neudělala to, o co mě děda žádal, tak po příjezdu mi matka vyčinila. Prý se mám s babičkou a dědou rozloučit, že už k nim nesmím. Že jim zavolá a ať oni se také rozloučí se mnou. Naprosto přehnaná reakce, téměř kvůli ničemu. Nakonec to byly jen výhrůžky. Je to bohužel cholerička a své citové výlevy a nenálady si léčí výhradně na mě. Mě to však velmi ničí. Naposledy tuto neděli opět excelovala. Odjela za svými rodiči, já jsem uvařila oběd a vysála celý dům, jako je mým zvykem již od 14 let a na neochotu s domácími pracemi si opravdu má matka stěžovat nemůže. Dále jsem jí slíbila, že dojdu s naším psem ven. Byly 3 hodiny když přijela a já zrovna douklízela. Když jsem jí na otázku „zda byl pes již venku“ odpověděla, že ne a proč (protože zatím nebyl čas, protože jsem vařila oběd a poté uklízla), tak po mě začala řvát, jak je to možné. Připomínám, že máme zahradu, na kterou psa pouštíme, aby se mohl vyvenčit sám, tudíž šlo jen o jeho „vylítání se na procházce.“ Připomněla jsem jí, že jsou teprve 3 hodiny odpoledne, ne 10 večer a ven s ním samozřejmě půjdu. To ji však neuspokojilo, vyloženě se na mě potřebovala vybít, vybít svůj vztek. Nedovedete si představit jak na mě řvala a plyvala okolo sebe oheň. Za nic. Mohla jen v klidu přijet, dát „nohy na stůl“, protože vše bylo hotovo a s jejím psem bych došla. Měla jsem slzy při té hádce na krajíčku a ona byla na koni. Prý jsem chudinka, řekla sarkastickým tónem. Nejradši bych se v tu chvíli sbalila a odešla, ať dělám co dělám, je zle a nezavděčím se jí s ničím. Teď momentálně je na mě naštvaná, se psem jsem poté samozřejmě šla, ale jsem v „klatbě“. Prosím o radu, jak s ní mám jednat, co dělat dál. Já už si s ní nevím rady a velmi mě toto ničí, zatímco ona z toho vždy vyjde jako „vítěz“, naše neustálé hádky jí nemrzí, to jen mě a nechci se již od ní nechat psychicky terorizovat. Situace je pro mě již neúnosná, proto se obracím na Vás… Prosím o jakoukoli radu. Moc děkuji.