Starší dotaz #673

Chodili jsme spolu 6 a půl roku, přes 3 roky spolu bydlíme. Mě je teď 23, jemu 27. Vždycky jsem si myslela, že jsme ideální pár, prostě pro sebe stvořeni. Máme rádi stejné filmy, máme stejné názory skoro na všechno, prostě se máme i po tolika letech o čem bavit až do noci. Žádné větší problémy (nevěra, lži) jsme neměli, občas nějaká ta ostřejší hádka i s nějakou tou fackou, ale za hodinu to už bylo dobrý. On je strašně hodný a nerad mluví o svých pocitech a vztazích, já naopak. Problém je, že jsem na něm už od začátku vztahu závislá. Kam jde on, jdu já. Raději než jít s někým jiným na pivo, sedím s ním před televizí i po tolika letech. Pár dní bez něho bylo trápení, nesnáším samotu. Nemám žádné pořadné kamarádky, spíš známé. On je můj nejlepší kamarád. Před pár dny jsem přišla domů, on seděl na gauči, vypadal jako kdyby někdo umřel, a řekl mi, že odchází. Už měl všechno odstěhované (k rodičům). Bez jakéhokoli upozornění nebo náznaku. Prostě mě má rád jako kamarádku, ale necítí ke mě to co dřív, prostě už mě nemiluje, je prázdný. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Už jsem s ním plánovala budoucnost, děti,vlastní bydlení apod, ale nestrašila jsem ho, protože jsem vždycky připoměla, že chci děti až po třicítce. Vůbec to nechápu, takhle z ničeho nic. Samozřejmě že jsem psychicky úplně v pr… Nedokážu se na nic soustředit, několik dní skoro nejím. Samozřejmě sem se s ním už druhý den setkala a snažila se ho přemluvit, že mu dám víc volnosti, víc času na jeho koníčky a kamarády, že mu nebudu nic vnucovat, že oddělíme finance (protože mi pořád vyčítal, že všechno utrácím jenom já) atd… Přiznala jsem mu, že jsem se k němu nechovala tak hezky, jak si zaslouží, a že jsem mu příliš diktovala život a že vím, že to tak není správně a proto to chci zkusit napravit. Jenže on nevěří, že to pomůže, respektive že se změním, ani neví, jestli je to opravdu tím, nebo mě jen prostě přestal milovat. Zajít společně do poradny kategoricky odmítnul. Nejhorší na tom je, jak je pořád hodný. Nechal mi tady věci (různou elektroniku), kterou jsme koupili společně, a nic za ni nechce. Ještě 2 měsíce mi bude platit polovinu nájmu, abych měla čas si najít něco jiného levnějšího. Prý se budem dál vídat, pořád jsem superkamarádka, se kterou si rozumí a nechce mě odstranit ze svýho života. Řekla jsem mu, že takhle rychle to nejde, že je to moc narychlo, že potřebuju čas si zvyknout na to, že jsem sama a že se mnou není. A on souhlasil, takže poslední dny za mnou vždycky přišel a strávili jsme spolu skoro celý den, zůstal i přes noc, a jsme domluveni že mě bude chodit navštěvovat. Já stále věřím, že je to jen krize, kterou můžeme překonat, třeba si od sebe jen odpočinout, ale že to půjde….on tomu nevěří. Jinou určitě nemá. Nevím co mám dělat, chci aby se do mě znovu zamiloval. Napadlo mě, že bychom se třeba neměli měsíc vůbec vidět, aby si to v hlavě utřídil, jestli mu chybím nebo jestli je mu líp beze mě. Jenže to bych zase nezvládla já, úplně sama. Nechci jen tak zahodit 6 let života, chci to zkusit nějak napravit. Jsem zoufalá…. dávám si to za vinu, jak jsem se k němu chovala a myslím si, že to byl jeden z hlavních důvodů, proč už mě nemiluje. Prosím poraďte, nevím co mám dělat.