Starší dotaz #709

Dobrý den, potřebuji vážně pomoct. Stala se mi taková věc, je mi 16 let a před Vánoci jsem zjistila, že jsem ve čtvrtém měsíci těhotenství. Byl to šok! Jak pro mně, tak pro mou rodinu, mého přítele a pochopitelně i pro jeho rodinu. Dítě jsem si pochopitelně nechat nechtěla, ale už jsem neměla na výběr. Jistě si říkáte, jak jsem si mohla ničeho nevšimnout, ani něčeho takového, jako toho, že mi vynechává menstruace, ale jednoduše mohla, menstruaci jsem totiž ani předtím neměla pravidelnou a tak pro mě bylo téměř normální že mi takto vynechává. Nyní tu sedím s břichem a bojím se, co, kdy příjde. Jsem z toho nešťastná, přítel se s tím dokázal vyrovnat a přijal to ale já to prostě nedokázala. Každým dnem si přeji, abych prostě usnula a už se neprobudila. Neustále, pořád, každou vteřinu pomýšlím na to, jak bych vrátila čas, kéž by to jen šlo. Teď už je pozdě něčeho litovat. Teď mi zřejmě poradíte, že to můžu dát k adopci atd, ale to ne, s tím bych žít nedokázala. A nebo to, že až se to narodí, zavalí mě záplava hormonů a budu šťastná za to, že to dítě mám, ano, to už jsem slyšela mnohokrát a třeba to tak i je ale otázka je, jestli to tak chci a odpověď zní že ne.