Starší dotaz #720

Dobry den, Je mi 32 let, se svým partnerem (o 3 roky starsi) jsem 15 let, zaroven pracujeme ve spolecne firme. Nas vztah je však mnoho let nefunkcni. Zijeme spise jako sourozenci, komunikujeme, nehadame se, ale sexualne spolu přes 6 let nezijeme (z me strany to proste nejde). Na muj vkus je partner prilis lenivy, nezodpovedny a nemohu se o nej oprit v krizovych situacich. Samozrejme ma spoustu kladnych stranek (tolerance, rozhodnost, atd.), jinak bychom asi nevydrzeli takovou dobu ve spolecne domacnosti. Před 5 lety jsem se zamilovala do stejne stareho kluka (svobodny, bezdetny), s kterym – zda se, by vztah mohl lepe fungovat, dovedu si jej i predstavit jako zodpovedneho otce, ale tezko hodnotit vztah s clovekem, s kterym jsem nikdy nezkusila zit. Partner o milenci nevi, ten druhy o partnerovi ano a prestoze by se mnou moc chtel byt, jeho prani mi nejak nejde splnit. Nedovedu dlouhodoby „vztah“ s partnerem ukoncit. Tak si rikam, jestli když to tak nejak „samo“ nejde, jestli me city k partnerovi nejsou hlubsi nez si priznavam a nejedna se u nas o jakousi pokrocilou formu lasky, nebo zda-li je silnejsi zvyk, pohodlnost nebo setrvacnost ci jak to pojmenovat. Jak se to poznaJ? A cim se ridit v takoveto situaci? Nechat cas vyresit to za mne? Ten ale tak utika…Co se vztahu tyce, jsem hroznej pesimista a neverim v lasku ani vernost na vecnost, coz je mozna další duvod proc pohodlne zustavam, kde nehrozi nejake hluboke citove zklamani, a do jiste miry mi to takto vyhovuje. Na druhou stranu nechci donekonecna oba trapit. Tezko mi pomoci, ze:-)? Presto dekuji za odpoved a preji hezky den.