Starší dotaz #734

anonym Personál zeptal se před 14 roky

Dobrý den, mám takový problém. Žiji s mým přítelem (38) 6 měsíců. Byl ještě v rozvodovém řízení a toto manželství bylo ukončeno až letos v únoru a to ze strany jeho manželky.Našla si jiného a on to velice špatně nesl. Vše jsme prožívali dohromady a já jsem se snažila být jeho velkou oporou. Myslím, že jsme to přežili bez újmy na zdraví a konečně jsme si začali "užívat"! Měli jsme štěstí i v tom, že můj syn (13) a obě dcery mého přítele (8,10) si padly do oka.Stala se z nás velká rodina. Od první chvíle můj přítel věděl, že bych chtěla ještě jedno dítě, protože mám už trochu odrostlého syna. Chtěla jsem, aby věděl vše na férovku. A ono to přišlo. Jsem těhotná 8 týdnů. Každopádně vzhledem k mému věku (je mi 37 let) a k mému současnému "štěstí", si miminko chci samozřejmě nechat. Problém je v tom, že můj přítel ne. Nevím, jak na něj. Vyzkoušela jsem téměř vše. Má své dvě děti a další dítě nechce. Jako otec je skvělý. Má bezvadný přístup ke všem našim dětem! A i samořejmě ke mě! Je starostlivý a hrozně hodný! Každopádně toto je již na cestě. Přijde mu to strašně brzy, po 6 měsících. Jsem toho názoru, že kdyby nechtěl, měl pro to přeci něco dělat a nejen se spoléhat na plodné a neplodné dny! Tak dennodenně toto řešíme. Chtěl by, abych šla na potrat. To přeci nemůžu!!! On a i to miminko je jediné pozitivum za poslední dobu, které mi přišlo! Jsem z toho velmi unavená a zdrcená. Toužila jsem v tomto vyšším věku si to užít, ale nijak zvlášť si to neužívám. Snažím se být v klidu, ale moc mi to nejde. Myšlenkami jsem stále u tohoto každodenního rozhovoru. Nevím, jak se zachovat, nevím, jak s ním mluvit, nevím, co dál. Práci nemám a neseženu, jsem těhotná a můj přítel dítě NECHCE! Já ano! Miluji ho a je mi s ním skutečně dobře. Nechci o něj přijít. A dle našich rozhovorů cítí on to samé. Ale co teď? Kde najít kompromis? Krev přeci není voda! Nedokáže mě pochopit a já nedokážu pochopit jeho. V tomto na sebe stále narážíme, jinak nemáme ve vztahu jeden jediný problém. Pouze tento s názvem "naše dítě"! Proto píši Vám paní Malá, protože jste něco takového také prožila. Vím, že každá rada je drahá, ale svého prvního syna jsem vychovávala také sama od jeho 2 let a je těžké něco takového prožívat znovu. Vím, do čeho jdu a miminka se nevzdám! Ale jak ho přimět, aby mě pochopil a začal cítit, to samé co já. Řekl mi, že to musí cítit uvnitř a že teď vůbec nic necítí a bojí se, že to nepřijde. To se mu u předchozích dvou dětí nestalo. Už se bojím každého rozhovoru, který na toto téma on začne. Děkuji mockrát za odpověď.

1 Odpovědi
Mgr. Radana Rovena Štěpánková Personál odpověděl před 14 roky

Milá Pavlo, (nejsem paní Malá….tak nevím, zda ode mne odpověď chcete :)) Jsem ráda, že víte, že na potrat nepůjdete (mmj. neznám jednu zdravou ženu, která by potratu nelitovla, ale mnoho těch, které po jeho podstoupení litovaly…) Partner prožil náročné emoční období, nedobrovolné ukončení manželství … něco zemřelo … jeho cítění je unaveno … Při početí jste byli oba – vy svoji odpovědnost nesete… Pavlo, nemůžete nikoho přimět k tomu, aby cítil to samé, co vy, dokonce ani k tomu, aby vás pochopil :(. Takže to spíše vypadá na oznámení finálního rozhodnutí a ukončení dalších planých a nikam nevedoucích diskuzí na toto téma… Jak se zachová on, je na jeho zodpovědnosti. (jedna praktická zákonitost: kdybyste na potrat pod tlakem šla, vaše partnerství by tím bylo smrtelněji ohroženo než když na potrat nepůjdete vliv se ukazuje dříve či později) Chápu, že to je náročné období, ale věřím, že to zvládnete.

Potřebujete více pomoci?

Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní. Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, neváhejte mne kontaktovat.


Vlastní dotaz

Vlastní dotaz můžete položit v mé online poradně. Přečtěte si přečtěte pár bodů, co tam uvádím ... ať máme podobná očekávání. Pokud chcete odpověď nebo konzultaci na míru, neváhejte mne kontaktovat.