Starší dotaz #736

Dobrý den .Před rokem se se mnou rozešel můj bývalý přítel. Měli jsme spolu moc hezký vztah a hodně si rozuměli. Seznámili jsme se přes internetovou seznamku. Ze začátku jsem se do toho vztahu bála ponořit, protože jsem nevěřila tomu, že by mě tak hezký kluk mohl mít vůbec rád. Mám nízké sebevědomí a jen tak hned nedokážu někomu důvěřovat.O to horší to je, když mou důvěru někdo zradí. Necítím vinu v druhém ale v sobě. Po půl roce našeho vztahu jsem se mu ale oddala vnitřně a začala mu věřit, že to se mnou opravdu myslí vážně a opravdu mě miluje. Byl to můj první kluk, se kterým jsem opravdu chodila. Já jeho třetí dívka. Dívky přede mnou se s ním ne zrovna hezky rozešly,také mu dost ublížily, proto mi také říkal, že by se se mnou rozejít nedokázal.Že tak hodnou holku už nenajde. Jeho rodiče a příbuzní mě měli moc rádi, dokonce mi jeho tatínek říkal budoucí snacha. Na silvestra mi dal zásnubní prstýnek, aby mi potvrdil jak moc mě má rád a že to myslí vážně.Dokonce jsme plánovali, že by jsme spolu bydleli. Po silvestru jsem začala mít zdravotní potíže, často mě bolívala hlava, nebylo mi dobře, do toho se přidaly zdravotní potíže mých rodičů. Všechno najednou. Také můj bývalý přítel se mi začal vzdalovat. Jezdil za mnou čím dál míň, v práci toho na něj bylo moc. Takže jsme oba byli v napjatých situacích. Nikdy jsme se nehádali a nevyčítali, protože jsme se báli, že jeden druhého ztratíme. Snažili jsme se všechno řešit v klidu nebo to řešili přes počítač (icq), což nejspíš byla i chyba. Věděli jsme oba, že se mezi námi něco děje a není to dobré. Jednoho dne za mnou přijel a řekl, že si dáme pauzu. Nakonec jsme si oba skončili s pláčem v náručí a žádná pauza nebyla. Ale po 14 dnech mi napsal přes icq, že se se mnou rozchází. od té doby jsme se neviděli.Od té doby jsem ho ani nikdy nepřemlouvala, abychom se k sobě vrátili protože mi jednou sám řekl, že by se asi už nevrátil, kdybychom se někdy rozešli. Přes mou kamarádku jsem skoro půl roku po rozchodu řešila vrácení našich věcí. Protože mi je nechtěl vrátit osobně, abych neudělala scénu (kterou jsem mu předtím nikdy neudělala-nemám takovou povahu).Dodnes jsme si je nevrátili. Teď už je to půl roku co o něm nic nevím. Občas se ukáže na icq. Poslední dva měsíce vůbec. Jen jeho sestra se občas přihlásí, ale raději ji neoslovuji, myslím, že by jsme si neměly co říct, i když jsme si rozuměly. Já ho nijak nekontaktuji, ale trápím se pořád. Hodně dlouhou dobu jsem každý den plakala, všechno mi ho připomínalo. Teď nepláču ale stále na něj myslím, jestli má jinou dívku. Nedokážu jít dál.Hledat si případně nový vztah. Pár lidí kolem mě tomu nerozumí, proč jsem pořád sama. Z jedné strany mi to tak vyhovuje, protože se nechci zklamat a z druhé vidím pořád ideál v mém bývalém příteli. Kdybych ho někdy potkala, asi by mě to hrozně zranilo. Natož ho vidět s jinou. Někdy doufám, že se jednou někdy potkáme a dáme se zase dohromady, pak si ale řeknu, že si dělám plané naděje a přeji si jít dál a být zase šťastná a schopná najít si jiného partnera. Mám kolem sebe spoustu lidí, kteří se po pětiletém vztahu rozešli a za dva měsíce už měli jinou známost. Já jsem sama rok a nedokážu to.