Starší dotaz #738

Dobrý den,potřeboval bych poradit. Je mi 24 let a mé přítelkyni 20. Už spolu budem skoro 2 roky.Co mě trápí. Moje přítelkyně je stašně žárlivá. Všechno jí vadí. A zlobí se na mě k vůli maličkostem.Vadí jí když si například povídám s holkama s naší vsi, nebo když se třeba na nějakou z nich usměji. Když jdeme na nejakou akci na ples nebo na zábavu, tak vedle mě nasmí sedět žádná holka ani na proti mně. To jí vadí. Nebo, že holkám ze vsi říkám Jani, Pavli, Lenčo …. a né Lenko, Jano, Pavlo. A když ji říkám, že jim tak říká každý, že jim tak říkame od malička, že jsme tak naučeni jim tak říkat, tak to nemůže pochopit. Nebo když mi přide sms tak hned běží a dívá se kdo mi píše. Já ji nechám ať se klidně podívá nic jí netajím a pořád ji ríkám jak ji miluji, že miluji jen ji a nikoho jiného.Nejvíce žárlí na bratrovu přítelkini.Jednou když k nám přijeli, tak jsem bratrovi řekl čau a Marice (jaho přítelkini) ahoj. A přitelkyně mi hned začala říkat, proč jsem ji řekl ahoj a ještě tak hezky a né čau jako bratrovi.Zakázala mi ji oslovovat Májo, jak ji tu u nás všichni říkají.Já jsem ji tak taky říkal vždycky, známe se už od dětství. Nevím jak mám přesvětčit přítelkyni, že mě ostatní holky nezajímají, že mě zajímá jen ona a žádná jiná, že chci být jen sní.Nevím jestli na to nemá třeba částečně vliv to, že v dětství byla mlácená svým otce. Matka ji opustila ve 3 letech a odpatnácti byla v dětském domově.Měla hrozné dětství. Jinak je přítelkyně strašně hodná, milá, strašně miluje děti a ráda si povídá s lidmi. Je čistotná, pořádná, pěčlivá. Je mi sní krásně, když jsme semi spolu, ale jak jsme někde ve společnosti a jsou tam nějaké holky, tak to většinou nedopadne dobře.Budu rád za jakoukoliv radu děkuji