Starší dotaz #764

Dobrý den, ráda bych vás požádala o radu, nebo spíše o názor na mou životní situaci. Jsem rok a půl vdaná, předtím jsme spolu s manželem rok žili. Je mezi námi 8mi letý věkový rozdíl (manžel je mladší). Věkový rozdíl jsem při soužití nepociťovala, manžel mi byl vždy oporou. Když jsme se seznámili bylo mi 30 let a po zkušenostech z předchozích vztahů jsem si byla jistá, že tenhle chlap je ten pravý. A proto jsem nyní z naší krize naprosto zoufalá. Už před svatbou jsem věděla, že manžel je neplodný. Já jsem v pořádku. Máme za sebou dva neúspěšné pokusy o umělé oplodnění. Mezitím jsme se vzali, zrekonstruovali domek, plánovali jeho přístavbu, společnou budoucnost, další pokus o děti.. Koncem minulého roku na manžela občas praskla nějaká ta lež. Někdy to byly banality, jindy už šlo o tajné kamarádky, profily na internetu, chatování apod. Já jsem nikdy po ničem nepátrala, nekontrolovala mobil, neprohledávala kapsy, ale vždycky to prasklo tak, že jsem k tomu prostě přišla "jak slepý k houslím". On to prostě ani moc neschovával. Po odhalení jedné z dalších "virtuálních" kamarádek jsme se domluvili na krátké odluce. Během té jsme si měli oba dva srovnat v hlavě, zda chceme ve vztahu zůstávat. Já měla jasno, on také, vrátil se s tím, že chce žít jinak, se mnou, že mě miluje, chce závazky, děti, věrnost. Nastavili jsme si pravidla, dodržovali je, byla jsem zase šťastná. Nyní po dalších pár měsících je to tu zas, nová kamarádka, tentokrát už ne virtuální. Tzv. Vendulka utěšitelka. Abych se dostala k jádru věci – z manžela najednou vypadlo, že děti nechce a ani vlastně nikdy nechtěl, chce se soustředit na sebe a svou kariéru, dokázat si že má i na jiné ženské.. Prostě mám pocit, že nás nyní dohnal ten věkový rozdíl. On prochází jakýmsi sebeobjevováním, v práci ho povýšili, dostal nové auto, lidově – začal trošku "machrovat". Tím je náš vztah v totální krizi, protože já mám úplně jiný pohled na svět a jiné priority než on. Mrzí mě, že mi tento svůj postoj tajil, nechal mne projít si celou nepříjemnou léčbou neplodnosti, přitom mohl kdykoliv věci pozastavit, změnit, komunikovat.. Můj dotaz zní – je možné, aby se člověk vzdal kvůli druhému svých osobních priorit a svobod a v takto zásadních věcech udělat kompromis, kterého nebude nikdy litovat? Můžu věřit manželovi, že ve svých 24 letech dospěje a bude chtít ve vztahu pokračovat tak, jak jsme si ho kdysi nastavili, založit rodinu, být zodpovědný, a nehodí mi to jednou "na hlavu" – že jsem ho připravila o mládí? Ještě nejsem na úplném konci.. Máme v plánu zajít do manželské poradny, ale vnitřně mám pocit, že to nebude k ničemu, že bychom si měli dát svobodu, on by měl začít poznávat svůj svět, já bych si měla najít zralého muže, který se mnou bude chtít časem mít děti, a třeba přirozenou cestou.. Rozumem to cítím takto, ale srdcem ho stále miluju a váhám. Díky za odpověď, Linda