Starší dotaz #78

Dobrý večer, ani nevím, kde začít. Jsme spolu s manželem už 12let. První tři roky jsme za sebou dojížděli 350km a to každý týden, to vše jsme vydrželi. Po ukončení školy se přistěhoval ke mě, je z velkého města a já z vesnice. Takže to od samého počátku dělalo problémy byl zvyklý na jiný životní styl. Měl několik krizových okamžiků to vše jsme ustáli. Po čtyřech letech jsme se vzali nejspíš z lásky, po dalších dvou letech se nám narodil první syn. A tehdy začali naše problémy, syn vůbec nespal a neustále plakal, já byla unavená a nervozní a manžel také. Začali jsme se odcizovat. Po třech letech se narodil druhý syn. A dvě děti starosti, peníze atk, manžel začal od nás a ode mě utíkat. Já jsem neměla čas ani sílu se o sebe starat a neměla jsem chu´t sním někam chodit, byla jsem hrozně unavená (manžel mi sničím nepomáhal ani s dětmi) náš starší syn je hyperaktivní dítě bude mu šest let a pořád nespinká. je to sním hodně těžké manžel začal chodit za zábovou sám, našel si kamarády, kteří nemají děti. Tak asi rok možná delší domu jsme žili jakocizí lidé, sex jen z povinnosti. U mě se nic nezměnilo miluju manžela pořád, ale on se změnil. Den před štědrým dnem jsem zjistila, že mě podvádí, už delší dobu, dokonce byli dvě. Nějak jsem to ustála kvůli dětem snaží, říká, že si teprve te´d uvědomil jak moc mě miluje co vše mohl ztratit, jak moc lituje, ať mu to odpustím. Ale já nemůžu, vždy když si vzpomenu, že byl sní nebo z tou druhou, říkal jim, že je miluje a miloval se s ní. Psal jí zprávy jestli je připravená na to, že nebude mít peníze a děti,… Jeho milenka mi vše napsala a já si toho mnoho přečetla na internetu a zjistila jak moc mi lhal. Pro mě bylo manželství něčím posvátným ,něco co vydrží celý život, půjdete stím člověkem kterého milujete životem, vychováte děti, zestárnete a něco si užijete, ale te´d není nic připadám si úplně prázdná, zrazená a podvedená nejde mi to přejít a začít znovu, prostě všechno zničil a já dál nic nevidím. Strašně ho miluju, ale nevím jestli to bude stačit abych sním dokázala žít, a někdy mu odpostila nebo stím dokázala žít. Nevím jak si ulevit, jak na to přestat myslet, pořád jen brečím jsem nervozní, nemůžu jíst ani žít, jsem zlá na svoje dva miláčky a to mi je líto nejvíc.