Starší dotaz #789

Dobrý den, obracím se na Vás s velkou prosbou. Je mi 23 let, můj prvni vztah trval 4,5 roku, plný lásky, vášně, měli jsme se brát, vše bylo úžasné, partner byl o 5 let starší než já. Bydleli jsme spolu v pronájmu, poté společně zařídili byt. Poslední rok jsem tušila, že mě podvádí, ale nikdy jsem neměla důkaz. Vždy mi to nějak vymluvil, byla jsem mladá, velmi naivní, nechtěla tomu asi sama věřit. Blížila se svatba a vše se začalo odkrývat, přestal být opatrný a já přišla na to, že mě celou dobu podváděl. Byl úžasný, toto byla jeho velká slabost. Chtěla jsem to vysvětlit, lhal mi do očí neustále. Věděla jsem to na 100%, čekala jsem vysvětlení, omluvu, odůvodnění, co bylo špatně. Nic, tenkrát rozchod propukl velkou hádkou. Vyvolala jsem ji já hysterií a řvaním, že chci vědět PROČ. Teď vím, že tím jsem dosáhla jen toho, že odešel. Kdybych jednala jinak, možná by se změnil. Přitom byl šťastný, vždy pro mě udělal vše, mnoho společných zážitků, krásných chvil. Poté jsem byla rok sama a seznámila se se současným přítelem. Náš vztah fungoval bez problému asi 3 měsíce, teď po 1,5 roce je to o stálém rozcházení a scházení se. Je mu 28, jeho problém je neřešit žádné problémy a v maličkostech hledat velké věci a vztahovat je proti sobě. Stačí říct vtip, který nepochopí, vztáhne ho jako urážku proti sobě a okamžitě si balí věci a utíká za maminkou. Není schopen se za mě v ničem postavit. Neustále jsem ta, kdo vydělává a je neustále v práci já, kdo vše doma dělá a vše zařídí. Když mi je nejhůř, nikdy se mnou není, nedokáže pocítit, že už toho mám dost a nezvládám.Já navíc neustále myslím na svého ex a nedokážu se zbavit myšlenky k návratu. Jenže vím, že někoho má, vím, že mi ublížil a nechci si říkat, že by to bylo jiné, protože vím, že by podváděl vždy. Mám v hlavě hrozný zmatek, stále cítím hořkost a nenávist, na druhé straně asi lásku? Před pár měsící jsme si psali, chtěli jsme zajít na kávu, ale najednou přestal reagovat na zprávy, nechápu proč. Myslím, že kdybych se s ním po takové době viděla, třeba zjistím, že si vlastně nemáme co říct a budu vědět, že tudy cesta nevede. Je tolik nevyřešených otázek z té doby a mně to nedá stále spát. Nechci na to myslet, ale nejde to.