Starší dotaz #803

dobrý večer, mám velký problém s celým svým životem, ale pokusím se být stručná. Mám pocit, že nikam nepatřím, tedy já skutečně nikam nepatřím – nemám totiž práci, ani přítele ani zdraví. Přitom od narození jsem byla krásné a zdravé dítě. ale ve 21 letech jsem se nakazila od přítele pohlavní chorobou, kterou lékaři zanedbali a zničila mi život. Nyní je mi 33 let, tu chorobu mám stále a zničila mi studium na vysoké i mé vztahy s muži. Nakonec jsem v důsledku přetížené imunity přišla o štítnou žlázu a mám teď ještě vážnější zdravotní problémy, kvůli kterým se se mnou rozešel můj poslední přítel a to se slovy: "je mi líto tvého budoucího muže, protože žít s tebou je jako žít s padesátiletou babkou ( tím myslel mé zdravotní problémy a neustálé polykání léků). Tento rozchod mě zlomil, protože jsem tohoto muže milovala víc než svůj život ( víte, jak se říká, že v nejhorších chvílích každý volá svoji matku – tak já v nejhorších bolestech volala jeho jméno) a při životě mě udržovala naděje, že se jednou zase sejdeme. Rozešli jsme se před rokem a já od té doby nemohu spát. Pomáhá mi jen běhání a cvičení a poté usnu. Ale nemám chut nic dělat, nevidím již důvod proč se snažit, vždyť kdo by chtěl mít nemocnou ženu. Navíc mi ten bývalý přítel neustále píše, co dělá, což nechápu. Jako například nyní mi napsal, že se konečně vrací z londýna do své rodné Afriky a nemůže se dočkat až vypadne z té … rasistické evropy. Nerozumím, proč mě neustále kontaktuje, ale strašně mi to ubližuje. Kdyby mi totiž napsal, že se oženil, asi bych se zabila. Už teď mám k tomu blízko, protože se svým zdravím a současným zdravotnictvím nemám šanci na normální život. Ten pocit, že nikam nepatřím pramení také z toho, že zde v mé rodné zemi mi nikdo nedal šanci – nikdy jsem zde nedostala práci a přitom mám několik škol a IQ podle testů nadprůměrné, nikdy jsem neměla českého přítele ( vždy jen cizince) ani dobré přátele. Dobrou práci, dobré přátele a přítele jsem měla v londýně, kde jsem žila 5 let se svým přítelem do našeho rozchodu v září 2008. Chtěla jsem se tam vrátit a namlouvala jsem si, že kvůli přátelům a práci. Ovšem po jeho zprávě, že opouští londýn, jsem zjistila, že už tam nechci. Jako by Londýn už nebyl tím, čím byl bez něho. Prosím poraďte, co mám dělat. Kde mám brát sílu? Vždyť i sami lékaři se diví, jak se svými zdravotními problémy zvládám žít, ale ty psychické jsou mnohem horší. Zkoušela jsem jít k psychologům, ale nejsem schopna s nimi mluvit, protože se vždy rozbrečím a tak raději odejdu. Zkoušela jsem nějaká antidepresiva, ale po nich se mi ještě zostřilo mé myšlení a já jsem si ještě více uvědomila bezvýchodnost mé situace a mé deprese se tudíž ještě zhoršily. A je normální, že se svým bývalým přítelem stále vduchu mluvím? Nerozumím tomu, protože jsem už měla nějaké vztahy před ním, ale nikoho jsem tak moc nemilovala a i on mě kdysi miloval, chtěl mít se mnou dítě a svatbu. Mám pocit, že brzy zešílím. Děkuji moc za radu eva